Litosféra

Litosféra je tvořena zemskou kůrou a nejsvrchnější vrstvou zemského pláště. Je rozčleněna v obrovské bloky, kterým říkáme litosférické desky. Ty se pohybují pomocí tzv. konvenčních proudů po astenosféře (magma) a rozlišují se na oceánské a pevninské. Liší se složením. Pevninská má tři vrstvy usazeniny, žulovou vrstvu, a čedičovou. Oceánské chybí žulová vrstva. Litosferické desky se pohybují k sobě a od sebe a tvoří oceánské hřbety, příkopy, transformní zlomy a kolizní zóny. Oceánské hřbety vznikají, když se desky oddalují od sebe. Mezi deskami vzniká riftová zóna, kde se magma vylévá na povrch. Vzniká nová zemská kůra, zvětšují se oceány. Příkopy vznikají, když se oceánská deska podsouvá pod pevninskou. Vzniká zde subdukční zóna. Když se desky pohybují proti sobě, říká se tomu kolizní zóna a vzniká při ní pohoří (Himaláje). Dvě desky kloužou vedle sebe a vznikají transformní zlomy. Desky se mohou pohybovat horizontálně nebo vertikálně. Vertikálně se pohybují kvůli nerovnoměrnému rozložení hmoty. Jedna strana desky stoupá a jedna klesá. Všechny pohyby desek směřují k izostázi čili ke geostatické rovnováze.

Sopečná činnost
Je proces, při kterém proniká magma na povrch. Magma vytékající z kráteru sopky se nazývá láva. Sopky se dělí na výbušné a výlevné. Stratovulkán je sopka výbušná a zároveň výlevná. Kromě lávy ze sopky také vylétají balvany, popel, plyny, vodní páry apod. U sopek vznikají lávové tunely kvůli tomu, že láva na povrchu postupně chladne, vnitřek stále teče dál. Láva může být provazcová (rychle teče, provazce), struskovitá (teče pomalu, nepravidelný povrch), polštářová (láva teče pod mořskou hladinou, zaoblení), balvanitá (vyteče na povrchu, tuhne až ve vodě). U lineární erupce se netvoří sopka, láva se vylije z půdní trhliny. Činné sopky jsou na hranicích litosférických desek (Itálie, JV Asie, Japonsko, Kordillery, J pobřeží Aljašky, Karibik, Atlantický oceán východně od Grónska).

Zemětřesení
Jsou náhlé krátkodobé otřesy, ke kterým dochází v zemské kůře a projevují se na povrchu. V zemské kůře přitom vznikají pukliny. Ohnisko zemětřesení pod povrchem se nazývá hypocentrum. Na povrchu se pak jmenuje epicentrum. Síla zemětřesení se měří pomocí Richterovy stupnice.

Reliéf
Je svrchní plocha zemské kůry. Věda zabývající se reliéfem se nazývá geomorfologie. Na reliéf působí různé síly. A to vnitřní a vnější. Vnitřní činitelé (endogenní) jsou například zemětřesení, sopečná činnost apod. Vnější činitelé (exogenní) způsobují zvětrávání, a je to například vítr, voda, mráz apod. Geomorfologický cyklus se skládá ze tří částí. Nejdříve byla parovina, pak období mladosti, kdy se reliéf vyvrásní, jsou zde velké výškové rozdíly, příkré svahy a je ovlivněn spíše vnitřními činiteli. Následuje období zralosti. Začínají se uplatňovat vnější činitelé, reliéf se zaobluje, klesá nadmořská výška. Při období staroby je reliéf jen nepatrně zvlněný a zarovnávají se výškové rozdíly.

Tvary reliéfu vzniklé působením vnitřních činitelů

Vrásy
antiklinála Ležatá vrása Přesmyk Příkrov

synklinála

Zlomy
původní tvar Příkopová propadlina Hrásť

Pohoří se podle toho dají dělit na vrásné, vrásnozlomové, kerní, příkrovové, sopečné.

Tvary reliéfu vzniklé působením vnějších činitelů
1) Gravitace – gravitací vznikají svahové pochody jako osypy (nahromadění sutě pod svahem), suťové kužele (svah je hodně příkrý), soliflukce = půdotok, sesuvy, laviny

2) Voda (fluviální reliéf) – způsobuje vymílání, odnos materiálu, sedimentaci. Horní tok řeky vypadá tak, že dno je kamenité, převažují hloubkové eroze, koryto je ve tvaru V, časté vodopády. U středního toku řeky převládá boční eroze, usazují se hrubé materiály, vznikají meandry. U dolního toku převládá sedimentace nad erozí, časté ostrovy a slepá ramena.

Geomorfologické tvary vzniklé působením vody
• Říční terasy – pozůstatky starých niv, souvisí s dobami ledovými a meziledovými
• Obří hrnce – díry do dna nebo do boku řeky, vznikají vírem
• Říční delty – typ ústí, řeka se dělí na několik ramen
• Údolí – kaňon (velice příkré svahy, hluboké údolí), soutěska (úzké údolí, příkré svahy)
• Ronové rýhy – tvoří se po dešti

3) Ledovec (glaciální reliéf) – ledovec se dělí na pevninský (Antarktida + Grónsko) a horský, ledovec vzniká nad sněžnou čarou, a to postupnou přeměnou sněhu. Ze sněhu vzniká firn (sníh bez vzduchu), spodní sníh začne tát a znovu vykrystalizuje, vzniká firnový led, další krystalizací pak vzniká ledovcový led. Ledovce se pohybují tak, že „tečou“. Ledovec se skládá ze dvou částí. Horní část se nazývá sběrná pánev, je to vyživovací oblast, tady se ledovec tvoří. Dolní část pak nese název ledovcový splaz. Zde ledovec taje. Ledovce jsou různých typů. Údolní ledovec(sběrná pánev i splaz, Alpy), karový (nemá ledovcový jazyk, Pyreneje, Alpy), dendritický (asijská pohoří, více vyživovací oblasti, Himaláje, Altaj), podhorský (spojením ledovců přes údolí), norský typ (přechodný ledovec mezi pevninským a horským).

Tvary vzniklé působením ledovce
• Ledovcová údolí – kar (díra po ledovci v horské stěně), karové údolí, trog
• Fjordy – hluboké zálivy
• Vysuté údolí
• Drumliny – pahorky, pozůstatky spodních morén
• Rýhované skály
• Morény – spodní, přední = čelní, boční, střední
• Ledovcová jezera = plesa, řeky

Tvary přímo v ledovci
• Ledovcové jeskyně
• Ledovcová trhlina
• Ledovcové brány
• Ledovcové stoly

4) Mráz (kryogenní reliéf) – Mráz působí tzv. mrazovým zvětráváním (střídání mrazu a tání vody v puklinách hornin). Vznikají mrazové klíny (do místa, kde roztál led, se dostane jiná hornina), mrazové sruby (část rozpukané horniny, skalní stupně pod srázem), mrazové srázy (pod mrazovým srubem, plocha je pokrytá kameny). Permafrost = trvale zmrzlá půda.

5) Vítr (eolický reliéf) – Eolické tvary se objevují v suchých a polosuchých oblastech. Tvoří i ničí. Vznikají duny (písečné přesypy), čeřiny (malé vlnky na písku), skalní hřiby (těžší materiál obrušuje spodní část pískovce), hrance (vítr s pískem obrušuje kámen, hrany), skalní města (skalní brány, mosty, apod.), voštiny (malé díry ve skalách, působení vody a větru). Pouště se dělí na písečné (ergy) a kamenité (hamady, většina).

6) Organismy (biogenní reliéf) – Fytogenní reliéf (rostliny) narušuje kořeny horniny, ale také ji může zpevňovat. Tvoří rašeliniště, humus. Zoogenní reliéf (živočichové) tvoří humus, korálové útesy, hráze (bobr), termitiště, prtě (cestičky na svahu vyšlapané od dobytka). Antropogenní reliéf je ovlivněn člověkem například stavby domů silnic apod.

7) Krasový reliéf – vzniká na rozpustných horninách jako např. na vápenci. Základním činitelem je voda a hornina. Kras se dělí na endokras (krasové tvary pod povrchem) a exokras (krasové tvary na povrchu).
Exokras
• Škrapy – povrchové rýhy do horniny
• Závrty – propadliny povrchu
• Úvaly – spojením závrtů
• Polje – povrchové rozsáhlé sníženiny
• Mogoty – hlavně v tropických oblastech, kuželovitý tvar, v mírných šířkách menší
• Krasová údolí = žleby
• Ponorné řeky

Endokras
• Jeskyně
• Stalaktit –
• Stalagnit –
• Stalagnát
• Záclony – typ stalaktitu, ploché krápníky
• Syntrové misky
• Vodní syfony – oblast, kde se strop jeskyně ponoří až do vody

8) Podmořský reliéf – pevninský šelf

pevninský svah
pevninské úpatí
oceánská pánev

Pevninský šelf sahá do hloubky 200 – 300 metrů, mírný sklon dna, postupně se ztenčuje pevninská zemská kůra. Tři typy šelfů – s korálovými útesy (tropické oblasti), s písčitými hřbety (mírné šířky), uhlazený ledem (v chladných oblastech). Pevninský svah se vyznačuje tím, že dno prudce klesá, ve svahu jsou podmořské kaňony. Pevninské úpatí je konec svahu, úpatí je pokryto sedimenty, hromadí se tam materiál. Oceánská pánev už je oceánská zemská kůra. Je přibližně v hloubce 5km. Vyskytují se tam příkopy, podmořské hory, sopky, ostrovy. Ostrovy mohou být korálové, sopečné, pevninské. Pobřeží je území vymezené přílivem a odlivem. Podle činnosti mořské vody se dělí na erozní a akumulační. U erozního převládá ničivá činnost, skalní pilíře, jeskyně, sruby apod. U akumulačního převládá sedimentace a jsou to většinou kamenité a písčité pláže. Na písčitých plážích se tvoří písečné kosy. Pobřeží se dělí na ledovcové, mangrovové (kořeny stromů sahají až do vody), fjordové, korálové, wattové (na S Německu, stromovitá vegetace), endogenně podmíněné (kde jsou sopky nebo zlomy).

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
3. Litosféra
3.1. Dělíme ji na pevninskou, oceánskou a přechodnou.
3.2. Litosféra
3.3. Horotvorná činnost
3.4. Exogenní pochody a jimi vytvořené tvary georeliéfu
3.5. Říční
3.6. Kryogenní
3.7. Mořské
Články na hledaný výraz „Litosféra“ naleznete na bezuceni.cz