METODY UTVÁŘENÍ DOČASNÝCH SPOJŮ

1. Klasické podmiňování
I.P.Pavlov
– učící se jedinec je pasivní, aktivní složka učení spočívá na učiteli
– trvá dlouhou dobu – počet opakování je vysoký
→ obrovská přednost – správnost reakce

2. Nápodoba
často neuvědomované opakování projevu určitého vzoru
důvody
1. častost setkávání se vzorem
děti napodobují řečový projev matky
2. citový vztah mezi učeným a učícím
3. zvláštnost (novost, neobvyklost) projevu
matka řekne jednou za rok sprosté slovo → dítě si to pamatuje
– napodobuje pouze něco
– výhodou je, že já sám nápodobu řídím
– obvykle trvá delší dobu
– nevýhoda – může dojít k podobení nežádoucích věcí
– zapojeny receptory (zrak, sluch) → receptory někdy klamou → špatné napodobení

3. Pokus – omyl
Metoda pokusně orientačních aktivit
kombinace vlastní aktivita zevní kontroly (hodnocení – pochválení,……)
například – bruslení, jízda na kole
– výhoda – řídím si to sám
– často to nezapomenu, celoživotní
– nevýhoda – časový průběh je delší
někdy to vzdáme (nedokončení aktivity)

4. Metoda náhlého uzavírání dočasných spojů
metoda „vhledu“ – „Aha efekt“
podstata v řešení problému
máme roztroušené poznatky, ale nedovedu ji spojit
je to propojení poznatků k úspěšnému vyřešení problému na základě minulé zkušenosti
výhoda – bývá trvalejšího charakteru
vychází z vlastní aktivity
zápor – někdy delší doba než řeknu „aha“, někdo od problému uteče

5. Operační nebo instrumentální podmiňování
způsob vytváření poznatků za použití nějakého nástroje (prostředku)
nalezení prostředku (hledání) je spojeno s pokusem-omylem
dlouhá doba k cíli