Mezopotámie

Nechráněné území mezi řekami Eufrat a Tigrid, obývané, mezi sebou zápasícími, kmeny Akkadů a Sumerů a vystavené nájezdům kočovných kmenů. Městské státy, zde vznikaly vždy na kratší dobu v obdobích sjednocení či míru. Panovník byl pouze zástupcem boha, pocházel ze šlechtického rodu a spravoval božskou půdu. V Mezopotámii se ani nerozvinul žádný kult mrtvých.

Akkadská říše: sjednocena ve 3. tisíciletí př. n. l. králem Sargonem z množství malých samostatných městských států (Ur, Eridu, Lagaš, Uruk) vzniklých na tomto území.

Starobabylónská říše: sjednocena králem Chammurappim (1792-1750 př. n. l.). Roku 1594 př. n. l. zanikla vpádem Chetitů.

Novoasyrská říše: vzniká v 9. století př. n. l. a největšího rozmachu dosahuje za krále Aššurbanipala.

Novobabylónská říše: (625-539 př. n. l.) Největšího rozsahu dosahuje za krále Nabukadnezara, kdy je Babylón uznáván jako nejkrásnější město světa. Bylo opevněno trojitými hradbami o délce 90 km. Vnější hradba byla ozdobena glazovaným reliéfem zvířat či mužů ve zbrani. Zvířecí motivy najdeme též na 7m vysoké Ištařině bráně. Několika patrové babylonské domy s dvorem a hygienickým zařízením se dělily na část obytnou a hospodářskou. K jednomu z divů světa patří též visuté zahrady královny Semiramis. Roku 539 je však říše předána do rukou Peršanů.

Mezopotamská architektura

Stavělo se hlavně z hliněných cihel, které byly pokryty barevnou glazurou. Sloup tu není konstrukčním prvkem a má jen podružnější úlohu. Cihla se dobře hodila ke klenbě. I zde byla architektonická tvořivost rozvinuta na základě náboženství a rozvinula se zejména při budování paláců.
Chrámy a paláce jsou si podobné. Půdorys tvoří dům s místnostmi kolem pravoúhlého dvora. Charakteristickou částí jsou zikkuraty (pyramidy o 7 stupních) s mohutnou podezdívkou proti záplavám. Na vrcholku je svatině, stále udržovaná pro příchod boha. Jednotlivé stupně jsou spojeny rampami. Paláce byly většinou situované poblíž chrámového okrsku, uprostřed města nebo tvořily součást městského opevnění.
Budovaly se též kanály, vodní nádrže, vodovody a mosty (400 km dlouhý „kanál králů“ spojující Eufrat a Tigrid s babylonským akvaduktem).

Sochařství Mezopotámie

Nedostatek kamene omezil sochařství na menší hliněné , dřevěné či kostěné sochy. I zde se uplatňují stejné principy jako u egyptského reliéfu.
Ze sumerského období pocházejí reliéfy Ur-Nanše s rodinou; Sup stéla lagašského krále a tzv. standarta z Uru, zobrazující vítězný pochod sumerského vojska.
Z akkadského období se dochovala Náramsinova stéla, zobrazující krále a jeho vojsko, a Chammurapiho stéla. V dolní části má vyryt zákoník, v horní části se Chammurapi modlí k bohu Šamašovi.
Z asyrského období známe množství reliéfů s válečnou či loveckou tématikou (umírající lev a raněná lvice, býci s lidskou hlavou).
Z volných soch je nejznámější socha stojícího a sedícího krále Gudey. Rozvinula se zde též glyptika do kamene nebo v podobě pečetních válečků, zdobených obrazy zvířat a zápasů s nimi nebo náboženskými výjevy. Od prvotní schematizace se zde dospělo k rovnováze mezi realismem a ornamentální dekorativností.

Malířství Mezopotámie

Malby zobrazovaly podobné náměty jako reliéfy, ale dochovali se jen ve zlomcích.

Užité umění Mezopotámie

Vedle rozvinutého zlatnictví (ozdoby, hudební nástroje, šperky) a textilní výroby je v Mezopotámii typická zejména keramika. Již v té době vynalezli téměř všechny druha polev a glazur na výzdobu cihel na podlahách a stěnách.

Článek podporuje:
přírodní linoleum, korkové plovouci podlahy, parkety a vlysy