NÁRODNÍ OBROZENÍ 2. FÁZE = OFENZIVNÍ (1805 – 1830)
– český jazyk byl zachráněn => tendence využít jazyka k vytvoření původní tvorby + snaha psát na všechna témata, použít všechny žánry => aby to stálo za to
– směry, které se objevují:
a) nacionalismus – vědci se staví na odpor proti národním nadvládám
b) historismus – návrat do minulosti => zvedání sebedůvěry národa
c) slovanské cítění (vzájemnost) – jednotlivé jazyky jsou jen nářečími, inspirace v ústní lidové slovesnosti (vzniká tak ohlasová poezie)
d) zájem o lidovou kulturu
Jungmanova skupina – literární skupina
– literární program:
1) Vytvořit osobitou národní literaturu, která bude rovnocenná
2) Vytvořit jazykové prostředky pro tuto literaturu => rozšiřování slovní zásoby, přejímání, vytváření nových slov
3) Originálnost – snaha nepřejímat
4) Ustálení pravidel českého pravopisu
– vědecký program:
1) Vytvoření českého odborného názvosloví (nahrazují latinské termíny)
– PRESL – názvosloví z oblasti botaniky, mineralogie, chemie
– Jan Evangelista PURKYNĚ – názvosloví biologie
– Antonín MAREK
2) Vytvoření vědeckých institutů a časopisů => propagace => Matice Česká, Vlastenecké muzeum, časopis Krok, časopis společnosti Vlasteneckého muzea
A) JAZYKOVĚDA
– jazykověda má za úkol jazyk rozšiřovat
Josef JUNGMAN (1773 – 1847)
– rektor pražské univerzity, celý život se věnuje vědecké činnosti
– dílo:
a) překlad – snaha dokázat, že je čeština schopna adekvátně překládat x zjišťuje, že chybí česká slovní zásoba => rozšiřuje ji => přebírá slova z historické češtiny, z venkova, ze slovanských jazyků + + novotvary – aby čeština mohla zachytit všechny myšlenky => kolem něho skupina vědců
– překládá z němčiny, angličtiny, francouzštiny
b) historická literární práce – od roku 1816 platí vládní nařízení, které dovoluje učit češtinu
– „Slovesnost“ – přehled literárního vývoje u nás (jedna z prvních učebnic)
– 1. učebnice teorie literatury + čítanka (texty do doby husitství(
– „Historie literatury české“ – všímá si politického vývoje, vývoje jazyka, literatury a kultury
– snaha o periodizaci české literatury, vychází z Dobrovského
c) jazyková bádání – „Česko-německý slovník“ – pětidílný, zabývá se jazykem
– veškerá slovní zásoba, nejúplnější soubor
– snaha vytvářet nová slova, čerpá ze staré literatury + novější
