Otázka č.11, Variační formy instrum. kontrapunktu

a) kontrapunktické variace: – ciaccona, passacaglia, vznikají tak, že skladatel stále opřádá ostinátní (stále se opakující) téma
v basu novými a novými kontrapunkty
charakteristické variace: – jsou opakem kontrapunktických variací – soustředí se na téma a obměňují ho po stránce
melodické, rytmické, harmonické, formové, stylizační.

b) ciaccona, passacaglia – vyrůstají ze starých lidových tanců stejných názvů. Tance jsou pomalé v třídobém taktu
s ženskými závěry. Ve španělské ciacconě se odrážejí vlivy americké (mexické)
– princip nekonečného opakování pochází z „kramářské“ písně
– neustálým opakováním připomínají také modlitbu růžence
– Téma v ciaccone, passacaglia – byvá v basu (perioda 4-8 taktů) ,může být i variováno, ale
nekrátí se, může též přecházet do jiných hlasů, ale nesmí zmizet
– skladba je často v jedné tónině, ale může též modulovat. Skladatelé barokních cacc., pass..
dbají na kompoziční linii, průběh a celkové skloubení jednotlivých variací. Dbají na přirozený
pohybový, dynamický a zvukový růst. (od jednoduchých rytmických tvarů akordů ke složitějším).
– bývají v barokní literatuře jako část cyklu samostatných jednovětých skladeb (preludium, fug,
ciaccona) nebo v suitě (na závěr jako vrchol).

c) variace ornamentální
variace charakteristické
variace volné – viz otázka č. 24