Otázka č.8, Charakter předbarokní hudební mluvy…

a) Vokální polyfonie: – tj. mnohohlasost, skládá se ze dvou nebo několika samostatných současně znějících hlasů,
samostatnost hlasu záleží na melodické výraznosti a rytmické rozdílnosti
– souzvuky vznikaly náhodně, hudba nebyla kadenční
– konsonantní souzvuky byly na těžkých dobách, disonance na lehkých dobách – používány jako
průchod nebo spodní střídavý tón
vok.polyfonie – sloužila k liturgickým účelům, melodika vychází z možností lidského hlasu, rytmus byl
ovlivněn textem, ve svých začátcích se prolíná jednohlasým slohem chorálním a světským
(trubadůři)
církevní tóniny – používaly se církevní tóniny, ze kterých vyrůstá nejen melodika jednohlasého gregor.
chorálu, nýbrž i celého polyfonního vícehlasu, až k dokonalým formám Palestiny či Lassa.
tóniny – dórská 6v
– frygická 2m – obě tónorod moll
– lydická 4zv
– mixolydická 7m – obě tónorod dur
notace – bílá menzurální – maxima, longa, brevis, semibrevis (asi jedna vteřina), minima, seniminima,
fusa, semifusa
– nepoužívaly se taktové čáry (až v 17. století), hudba nebyla metrická
cantus firmus – tj. stálý, pevný zpěv – je to základní melodie neimitační vokální polyfonie. Nejčastěji je c.f.
chorální melodie, ale i světská lid. píseň nebo vlastní melodie skladatele
– ostatní hlasy nazýváme kontrapunkty – c.f. – nejčastěji v tenoru
melodie – nejčastěji plyne v menších intervalech, občas se zvlní menším, větším skokem, který je vyplněn
stupňovitým postupem v opačném směru

b) Pravidla renesanční polyfonie

a) konsonance – těžké doby – jsou to 13568
b) disonance – lehké doby – jsou to 247 (4 byla disonancí, protože měli jiné ladění)
– konsonance dokonalé – 58
– konsonance nedokonalé – 36
– mezi c.f. a kontrapunktem nesmí vzniknout paralelní 5,8 ani skryté 1,5,8
– vyhýbáme se disonantním akordickým rozkladům, sekvencovitým postupům, nebo jednotvárným
návratům ke stejnému tónu
– křížení hlasů se nejen dovoluje, ale i doporučuje (v hlase se rozvine jeho melodická síla, která
se v sevřeném prostoru nemůže projevit), potom však návrat do původních poloh
– postupuje se protipohybem, rovným pohybem, stranným pohybem
formy: moteto – 3-4 hlasá skladba 15. století, 5-6 hlasá 16. stol,
– kratší text. úseky měly vždy odlišné hudební téma, které se imitačně provádělo ve všech hlasech
missa – v průběhu 15. století je zhudebňováno stále častěji celé ordinárium, (Kyrie, Gloria, credo..)
– uplatňovaly se nejrůznější techniky vedení hlasů – např. imitace
madrigal – itálie – umělečtější útvar, než Frottola 3-6 hlasů, užíván italskou šlechtou, text – milostný i
poučný, satirický
frottola – vícehlasá veršovaná píseň s milostnými texty
villanella
lanzonetta – vícehlasé písňové formy, jednoduché s výrazným rytmem
baletto