Předchůdci moderní prózy 20. století

– 1. světová válka otřásla vnitřní jistotou člověka
– období zápasu protikladných sil, střetání různých sociální, kulturních a filozofických systémů
– literatura neposkytuje ucelený obraz života

Rysy:
1. zobrazuje výseky životní zkušeností
2. v moderní próze ubývá dějovosti, subjektivnější, používá se forma ich.
3. časová posloupnost je druhořadá
4. využívá absurdní prvky
5. moderní próza využívá často tzv. podtextu – zamlčuje, nechává čtenáře domýšlet a hodnotit
6. experimentuje s jazykem

Marcel PROUST (1871-1922) /Prust/
– narodil se v rodině bohatého lékaře, později mu to umožnilo věnovat se jen literatuře
– od mládí byl introvert, uzavíral se do světa vlastních snů a ideálů, knih, hudby, lpěl na své matce
– se skupinou přátel založil literární reví eL Banket
– přispíval do literárních časopisů
– byl přijímán v předních aristokratických salónech jako vytříbený estét
– po smrti rodičů, a zhoršení zdravotního stavu se stáhl do soukromí na bulváru Haussman, kde pracoval

Opíral se o samostatně chápanou filozofii svého vrstevníka Anriho Bergsona – zdůraznění významu intuice-vcítění, proti rozumovému výkladu poznatků.

& Hledání ztraceného času – 7dílný cyklus románů
– nejúplnější popis lidské společnosti hned po Balzakově – Lidské komedii
– zfilmován pod názvem Swanova láska
– je vystavěn na 2 rovinách: subjektivně psychologie – autorovy představy, pocity a úvahy
společensky analytické – rozklad francouzsko-aristokratické společnosti
– využil uměl. prostředky: rozložení časové linie, volné spojování a prolínání časových rovin, vnitřní
monolog, složitá lyrizovaná věta

Uvědomoval si zánik všeho, co tvořilo jeho život, chtěl okamžiky, pocity, zážitky, které nenávratně odnesl čas, znovu obnovit v proudu vzpomínek,znovu uvědoměle prožít a zakotvit v uměleckém díle, a tak znovu najít ztracený čas. Umělecké dílo chápe jako antičas.