Předkarolínské období

Po zániku římské říše se výtvarná kultura rozdělila na čtyři okruhy: langobardsko-italský; vizigótsko-španělský; franko-merovejský a ostrovní (Británie, Irsko). Do antické umělecké tradice se začali přimíchávat vlivy jednotlivých národů.
Germáni přinesli hlavně své umění dekorativní. Užité u uměleckého řemesla. Z antiky převzali monumentální arch. (kostel). Měly však tendence zjednodušovat stavbu. Nepoužívali volnou sochu, pouze plošný, nízký reliéf (Sigwaldův reliéf čtyř evangelistů a merovejské sarkofágy v jižní Francii).
Již od této doby dostal půdorys kostela tvar latinského kříže a ustálila se též forma klášterů (kolem rajského dvora).

Malířství

Z malířství byla nejpozoruhodnější knižní iluminace. Zde vzniká iniciála zdobená miniaturou, geometrickými a zoomorfními tvary (vliv východního zvěrného stylu).
Velký vliv mělo na malířství irská tvorba, která byla původní, tedy keltská (závitnicové tvary, plošnost postav..). Naproti tomu Británie podléhala benediktýnským klášterů a při střetu s keltskou tvorbou vznikají významné a bohatě zdobené rukopisy (Book of Kells). Vliv irské knižní malby zasáhl i do karolínského období.

Umělecké řemeslo

Zlatnictví kombinovalo prehistorické a barbarské techniky s římskými a orientálními. Oblíbené bylo vkládání barevných kamenů do zlatých přihrádek.
Památky: Childerichův meč, Tassilův kalich, vizigótské votivní koruny.