PŘEHLED HLAVNÍCH UDÁLOSTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH 1914 – 1918

1914 – 28. června – sarajevský atentát
28. července – začátek války
– RU vypovědělo válku Srbsku
1915 – emigrace TGM do Francie a začátek zahraničního odboje – vznik Českého
zahraničního komitétu v Paříži
– dochází ke vzniku legií
– legie – problém roku 1917 – v Rusku zvítězili Bolševici – přesun do Francie –
rota „Nazdar“
– uzavření tzv. Clevelandské dohody – úkol sjednotit zahraniční odboj, návrh
spojení Čechů a Slováků ve federativním státě – mezi Slováky a TGM – TGM
slíbil, že půjdou do společného státu – federaci – a Slováci budou mít autonomii
– vznik Mafie – vznikla se spoluprácí s TGM
1916 – Český zahraniční komitét se mění v Národní radu československou – sídlo v
Paříži – v čele – TGM, Beneš, Štefánik
– smrt Františka Josefa I. a nástup Karla I. – politické uvolnění – obnovena
činnost politických stran
– vznik NV, Svazu českých poslanců při říšské radě a při zemských sněmech – v
čele domácího odboje – ještě loajální k rakouské vládě
– požadavek federace a demokratizace RU
– navázání kontaktů se zahraničním odbojem
1917 – pád carismu a prozatímní vlády v Rusku – nastává vláda Bolševiků – zrada Dohody
– jednání o separátním míru – oslabení Dohody
– duben – vstup USA do války
– ruská revoluce vyvolala vlnu stávek a demonstrací proti válce a proti rakouské
vládě
– demonstrace v Prostějově – 23 obětí
– květen – Manifest českých spisovatelů – českým poslancům v říšské radě
podepsaný 220 spisovateli, vědci, novináři = výzva k obhajobě českých
zájmů, demokracie v Evropě (požadavek federace a autonomie českého
státu i se Slovenskem)
– český svaz poslanců stále setrvával na federalizaci RU
– bitva u Zborova na Ukrajině – zásluha na jediném úspěchu nezdařené ruské letní
ofenzivy, vážnost legií vzrostla po úspěchu při střetnutí spolu s oddíly Rudé
armády u ukrajinské Bachmače (březen 1918)
1918 – 6. 1. 1918 – Tříkrálová deklarace – dokument českých říšských a zemských
poslanců – požadavek sebeurčení národů v Rakousku – Uhersku, spolkový stát;
– rozpad RU a vznik ČSR
v květnu totéž stanovisko Český svaz
8. 1. 1918 – 14 mírových bodů prezidenta Wilsona
10. bod – Wilson nechtěl rozpad RU – požadoval jen federaci RU
13. 4. 1918 – Národní přísaha – po uzavření separátního míru s Ruskem se ještě
na přechodnou dobu upevnilo sebevědomí vídeňských vládních
kruhů. Svědčí o tom i jedno z prohlášení ministra Czernina, který
arogantní formou odsoudil české emancipační snahy (hovořil o
počínání „ubohých Masaryků“ doma i za hranicemi), což vyvolalo
z české strany prudkou reakci. Před mohutným shromážděním
představitelů české politiky, kultury a vědy v Obecním domě v
Praze přečetl Alois Jirásek „Národní přísahu“, v níž se vyjadřovalo
odhodlání pokračovat v zápase za samostatnost až do vítězného
konce.
1. 5. 1918 – se konala velká prvomájová demonstrace za mír, národní a sociální
svobodu – hlavně v Praze, ale i v jiných městech, i na Slovensku.
Organizovala jí Socialistická rada – politická organizace, která
vznikla 1918 – členové (předáci) Národní socialistické strany,
Sociálních demokratů – levicově zaměření
– lidé provolávali hanbu RU – touha po vytvoření samostatného státu
16. – 17. květen 1918 – oslavy 50. výročí položení základních kamenů ke stavbě
Národního divadla – demonstrace za vznik sam. státu
jaro 1918 – vojenské vzpoury – v Rumburku
– v Kragujevaci – Srbsko
– v Botce Kotorské – ČH
– tvrdě potlačeny
30. 5. 1918 – za účasti TGM, který pobýval v USA, došlo k důležitému jednání
mezi tamními českými a slovenskými krajanskými organizacemi.
Na setkání v Pittsburgu podepsali jejich zástupci dohodu
schvalující spojení Slováků a Čechů v samostatném státě.
Slovensko mělo získat autonomii s vlastní administrativou a
sněmem. Navazovala na Clevelandskou dohodu. Nebyla naplněna.
14. 10. 1918 – Socialistická rada zorganizovala generální stávku v Praze proti
vývozu potravin na frontu – hladovění lidí – živelné vyhlášení
republiky – jen na okrajích města – chudinské čtvrti
16. 10. 1918 – tehdy se Karel I. pokusil ještě naposledy o záchranu své říše.
Ve svém Manifestu navrhoval přetvořit Rakousko ve spolkový
stát, v němž si každý národ vytvoří na svém území vlastní státní
útvar. Bylo to však již beznadějné gesto.
18. 10. 1918 – vydal TGM (v té době pobýval v USA) Prohlášení nezávislosti
československého národa. = Washingtonská deklarace – předána
americkému prezidentovi Wilsonovi.
Národní rada československá oznámila dohodovým státům
vytvoření prozatímní československé vlády. (min. zahraničí Beneš,
ministr války Štefánik)
25. 10. 1918 – delegace NV v čele s Karlem Kramářem – jednání v Ženevě s
představiteli Československé národní rady o vyhlášení republiky
27. 10. 1918 – rakouský hrabě (min. zahraničí) Andrássy vydal nótu, že se
přistupuje na podmínky Dohody = konec monarchie – přijetí
podmínek – obyvatelé Prahy si nótu okamžitě vyložili jako
konečnou kapitulaci RU a začali zcela spontánně vyhlašovat
samostatnost československého státu.
28. 10. 1918 – KAPITULACE RAKOUSKA – UHERSKA
Manifest na Václavském náměstí a NV oficiálně v Obecním domě
potvrdil vznik ČSR
Mužové 28. října: A. Švehla, A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný,
a za Slovensko Vavro Šrobár
30. 10. 1918 – Martinská deklarace – zvolena 12členná Slovenská národní rada,
přijato prohlášení o právu na sebeurčení slovenského národa a o
spojení v společném státě s Čechy – zdůrazněna jednota
československého státu