PLICNÍ VENTILACE

– výměna dýchacích plynů mezi krví a vnějším prostředím – výměna alveorálního vzduchu
– proces, kdy se vzduch pohybuje z plic a do plic na základě změn tlaku v plicích = dýchací pohyby: umožňují dýchací svaly, pružnost hrudníku a plic
dých. svaly (bránice + mezižeberní svaly): při nádechu – tlak ↓ , bránice klesá, hrudní dutina se rozšiřuje; při výdechu – tlak ↑ , bránice se vrací zpátky, hrudní dutina taky
– závisí na objemu vdechovaného vzduchu a na frekvenci dechu
– vdechovaný vzduch: 21 % O2, 78 % N2, 0,03 % CO2
– vydechovaný vzduch: 16 % O2, 79 % N2, 4 % CO2

VDECH = inspirace – aktivní děj
– objem hrudní dutiny se zvětšuje díky stahům bránice a mezižeberních svalů
– bránice : pohybuje se směrem dolů, splošťuje se – vyklenutí stěny břišní
– současně stah zevních mezižeberních svalů – zvětšují hrudník nahoru a dopředu, vastoupení žeber, zvětší se objem hrudníku
– pohyby bránice a hrudníku – pasivně následuje pružná plicní tkáň – vzduch se nasává do plic (díky tlaku v pohrudniční štěrbině)

VÝDECH = expirace – pasivní děj
– relaxace svalů
– bránice jde nahoru, meziž.svaly- pokles žeber, zmenší se objem hrudníku…
– při silném výdechu – spolupracují břišní svaly, vnitřní mezižeberní svaly

ventilace plic :
– sleduje se f: – v klidu 14 – 18 dechů za min; v běhu až 60 dechů za min – horní hranice
– sleduje se V: v klidu 500 ml jedním dechem, za min. 7 – 9 l
– vitální kapacita plic se měří spirometrem