Poezie od konce 1. světové války do konce 2. světové války – VÍTĚZSLAV NEZVAL: EDISON

Poezie od konce 1. světové války do konce 2. světové války – VÍTĚZSLAV NEZVAL: EDISON

Sbírka Básně noci obsahuje Nezvalovy poetistické básně (Podivuhodný kouzelník, Akrobat). Tato sbírka obsahuje také vrchol Nezvalova poetistického období, báseň Edison (napsána 1927). Je to vyjádření básníkovi víry v práci, která se stává poezií, víry v pokrok civilizace a sílu lidské myšlenky.

Básník, který je inspirován mnohotvárností života, je stržen výsledky lidské práce, a proto píše báseň o jednom z největších vynálezců své doby. Edisonova práce je těžká a tvrdá, ale pro básníka má půvab dobrodružství; tvůrčí činnost vynálezce se podle něho podobá tvorbě básníka. Nezval vychází z několika událostí Edisonova života, jež si ovšem básnicky přetváří a jež řadí ve volném sledu ( Jednou kráčel po New Yorku dobrodruh . . .; chodec zastavil se mlčky na Brodwayi . . .;malá neděle, ach kolik jasných zvonů . . .; spáváte pět hodin denně – vám to stačí . . .;jedenkrát jste uzřel v Pensylvánii noc a obloukovou lampu u Bakera . . . ).

A tyto skutečnosti vyvolávají v jeho fantazii představy, jimiž je dokreslována myšlenková gradace udaná prvními verši jednotlivých zpěvů ( Naše životy jsou truchlivé jak pláč; naše životy jsou strmé jako vrak; naše životy jsou bludné jako kruh; naše životy se nikdy nevracejí; naše životy jsou těšivé jako smích ). Jejich poslední obměnou je závěrečný zpěv o velikosti života a smyslu lidské práce uzavřen