Poezie od konce 1. světové války do konce 2. světové války – JAROSLAV SEIFERT: MOROVÝ SLOUP

Básnická produkce 70.-80. let obnáší stovky sbírek vydaných v oficiálních nakladatelstvích, desítky dalších vydaných v exilu, několik set sbírek vydaných v samizdatu a možná tisíce, které zůstaly v rukopisu. V těchto letech se v poezii objevuje nový rys – institucionalizace literatury, tzn., že litaratura musela být pohodlná režimu, jediný způsob, jak čtenářům něco sdělit bylo mezi řádky.

Obsah
Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu.

V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek… připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých. Láska dodává člověku chuť do života, zachytil ji jak v náboženském pojetí, tak i v erotickém vztahu, jehož volání obětoval „polovinu života a možná ještě víc.“ (Kanálská zahrada).

Ženu oslavuje velice často, vidí v ní „samu pěknost života“ (Kolotoč s bílou labutí). Zážitky z nemocnice mu prosvětlují krásné oči sestřiček. Stejný vztah jako k ženě má Seifert i k rodné zemi. „Byla mi možná víc než všechny mé lásky najednou… Ať tedy její kolena rozdrtí mou hlavu.“ (Morový sloup)

V poslední básni A sbohem vzdává hold básnické činnosti. Použil k tomu slova, která jsou jeho skutečnou závětí: „Poezie jde s námi od počátků. Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.“ Další představitelé oficiální tvorby klasické: seifert: býti básníkem, morový sloup, holan: sbohem?, Přepadení, závada: na prahu, živote díky, omikulášek: žebro adamovo, jskácel: a znovu láska. Oficiální tvorba nová: jhanzlík: kde je ona hvězda, ikaros existoval, jštroblová: čarodění, fatamorgány, ksýs: dlouhé sbohem, jžáček: okurková sezóna, rýmy pro kočku, napjatá struna, jpeterka: autobiografie vlka, autobiografie člověka. Představitelé exilové tvorby: idiviš: beránek na sněhu, moje oči museli vidět, abrousek: zimní spánek, vteřinové smrti. Představitelé smaizdatové tvorby: ebondy: otázky bytí a existence, trhací kalendář, jtopol: miluji tě k zbláznění, krajina s indiánama, kšiktanc: český orloj, ijirous magor: labutí písně, magor dětem

Autor
Český básník. Do poezie vstoupil s vlnou proletářské literatury po 1. sv. válce. Stal se jedním z vůdčích básníků poetismu