Postklasické období – 14 n.l.až do pádu říše Římské

snahy Augusta a jeho nástupců vyzněly naprázdno, úpadek a rozklad říše pokračoval, což dokládá i literatura – rozmařilý život bohatých aristokratů, bezohledná touha po kariéře, úplatkářství, podvody a intriky

Období úpadku (2.století n.l. – 5.století n.l.)
krize císařství, filosofie, od 3.století křesťanská literatura, Řím ztrácí vedoucí postavení, od 4.st. antická literatura upadá, ztrácí se tradice – vliv křesťanství, zánik Západořímské říše r.476 – nastává období středověku

Marcus Aurelius (121-160 n.l.) – římský císař a filozof, představitel stoicismu – v jeho pojetí má mystický charakter – v etice fatalista a hlasatel askeze, válčil proti Parthům, Germánům, Sarmatům – svou filozofií ovlivnil křesťany, které jako císař krutě pronásledoval
Hovory k sobě – filozofické názory psané v aforismech

Gaius Julius Caesar (100—44 př.n.l.) – římský politik, vojevůdce a spisovatel, spolu s Pompeiem a Crassem utvořil triumvirát, získal velení nad vojsky v Galii, kterou dobyl – jeho rozchod s Pompeiem vedl k občanské válce – při reorganizaci Římské říše (mj.reformoval kalendář) byl v roce 44 senátory z řad opozice ubodán (i ty Brute?!)
Zápisky o válce galské – položil základ římského dějepisectví
Zápisky o válce občanské – historická próza

Titus Lucrecius Carus (asi 99-55 př.n.l.) – římský básník a filozof, představitel epikureismu – chtěl ukázat lidem cestu ke štěstí zbavit je strachu z pohrom, smrti i bohů, jeho dílo je nejvýznamnější památkou antického materialismu a nejúplnějším dochovaným výkladem antické atomistiky – reprezentuje naučné básnictví
O povaze věci – všechno na světě probíhá podle zákonů, dílo bylo východiskem pro osvícenskou literaturu v 18. stol.

Gaius Valirius Catullus (asi 87-54 př.n.l.) – římský básník, největší lyrik mladořímské školy, psal satirické epigramy, bezprostřední intimní lyriku – lyrickou milostnou poezii, tématem jeho dochovaných 116 básní je láska k dívce Lesbii – autor rčení“ Nenávidím a miluji“
Elegie – básně

Quintus Horatius Flaccus (65-08 př.n.l.) – jeden z největších římských básníků, uvedl do římské poezie jambické básně a nové strofické formy
Jamby (Eódy) – jambické básně
Ódy – obsahují nové strofické formy, vrchol jeho tvorby

Lívius Titus (59 př.n.l.-17 n.l.) – římský historik, autor rozsáhlého literárně historického díla 142 knihách, z nichž se 35 dochovalo
Dějiny – římské dějiny o příchodu Aenea do Itálie až do roku 9 př.n.l. – cílem Livia nebyla historická kritičnost, ale vylíčení slavné římské minulosti

Plútarchos ( asi 50-120 n.l.) – řecký filozof a spisovatel
Životopisy starých Řeků a Římanů – vyzdvihuje lidské ctnosti, na dvojicích obdobných osudů ukazuje rovnocennost obou národů
Éthika, lat.Moralia – zkoumá otázky etické, pedagogické, literární, přírodovědné

Antická římská literatura
V době rozkvětu řecké kultury byli Latinové, předkové Římanů, polokočovným kmenem pastevců a lovců pod vlivem Etrusků. Ve 3.st.př.n.l. ovládli Římané celou Itálii (vojenský národ). Latinská literatura už není tak bohatá jako řecká. Dlouho přejímali útvary a témata od Řeků, svého vrcholu dosáhla až v době císařství v 1.st.př.n.l. I ona má světový význam – prostřednictvím římské literatury proniká do Evropy znalost antického světa (renesance, humanismus).