Počátky českého státu

– v době rozkvětu Velké Moravy část oblasti Čech její součástí
– po rozpadu Velkomoravské říše se posunulo hospodářské, politické a kulturní centrum na Z = do Čech

o přírodní podmínky = Čechy vymezeny českou kotlinou obklopenou horami; na Moravě úrodné nížiny podél Dyje a Moravy

o hospodářství a správa
– rozšiřování osevních polí, pomalé zvyšování produkce;
– vedle háku používali rádlo s asymetrickou radlicí – lepší příprava půda
– při zapřahování dobytka používání oje, jha, chomoutu, postroje – lepší využití tažné síly
– trojpolní hospodářství
– většina pozemků v rukou panovníka
– knížecí nebo šlechtické statky s dvorci (dominikál) – práce čeledi a řemeslníků
– vesnice s propůjčenou půdou poddaným (rustikál) – práce poddaných – závislých na feudální vrchnosti (renta naturální nebo robota, případně ještě daně = berně)
– společná občina v rukou šlechty, pole a pastviny obyvatelů vesnic
– domácí řemeslná výroba – železářství, hrnčířství, tkalcovství
– vznik vesnických sídlišť, v podhradí se usazovali kupci, řemeslníci, služebníci a církevní instituce
– základ správy země – knížecí rod (správce – kastelán + úředníci a členové knížecí družiny)

o obyvatelstvo
– velké množství kmenů – největší kmen Čechů v pražské kotlině v centru země – převaha nad ostatními
– další kmeny:
Lučané(Žatecko); Lemuzi(povodí Bíliny); Litoměřici; Pšované(Mělnicko); Charváti(východní Čechy); Doudlebi(jižní Čechy), Děčané, Sedlčané(Karlovarsko) atd.

– hradiště – Levý Hradec, Budeč, Tetín;
– nejvýznamnější hradiště byla Praha (pověst o založení Prahy kněžnou Libuší – Kosmova kronika)
– od Libuše a Přemysla Oráče ze Stadic byl odvozován původ kmene Čechů = Přemyslovci

o křesťanství
– upevňovalo moc knížat (vládnou z Boží vůle)
– původně ze západu od Franků (biskupství v Řeznu – Regensburg v Bavorsku; r.845 křest 14 českých kmenových knížat)

– obchodní styky také z Franské říše – dovoz soli, řemeslných výrobků, vývoz koní, kožešin, vosku, medu

– sousední kmeny označováni jako Němci (pro jejich nesrozumitelnou jazyk)
– vojenské útoky Bavorů i Sasů; vpády Čechů do Německa – mír vykupován za každoroční odvody dobytka a stříbra

1. BOŘIVOJ
– 1.historicky doložený příslušník Přemyslovské dynastie, nejstarší zprávy
– 882-894 Čechy součástí Velkomoravské říše – Bořivoj byl Svatoplukových nástupcem a správcem území
– s manželkou Ludmilou přijal křest od Metoděje (křesťanství z východu)
– po jeho smrti nezávislost Čech
– 1.český křesťanský kostel v Čechách – Levý Hradec; pak v Praze kostelík Panny Marie
– budování jednotného českého státu – centrum Pražský hrad (z konce 9.stol.)

2. Bořivojovi synové (Spytihněv I., Vratislav I.)
– opět příklon k západnímu křesťanství ( po 300 let pak stálé styky a boje s německými sousedy; mnozí císaři Římské říše si přivlastňovali právo rozhodovat o českém státě)

SPYTIHNĚV I.(894-915)
– založena rotunda Petra a Pavla na hradě Budči
– české kmeny se odtrhly od Velké Moravy

VRATISLAV I. (915-921)
– založen chrám sv.Jiří na Pražském hradě
– položen základ k vlastní správě země

3. Vratislavovi synové (Václav, Boleslav I.)
– období prolínání latinské a slovanské kultury

VÁCLAV
– boj křesťanství s pohanstvím
– období sporů o poručnickou vládu za nedospělého knížete – r.921 zavražděna Bořivojova Ludmila matkou Boleslava a Václava Drahomíra (uškrcena šálou) – za mučednickou smrt prohlášena církvi za svatou
– ubránil samostatnost státu proti Německu – mír s Jindřichem I.Ptáčníkem (500 hřiven stříbra a 120 volů ročně) – Václav se stal symbolem české státnosti
– křesťanský vzdělanec; založen kostel sv.Víta na Pražském hradě (rotunda)
– spor s bratrem Boleslavem (ctižádovost, touha po moci) – spiknutí proti Václavovi
– r.929/935 před vchodem do chrámu ve Staré Boleslavi zavražděn – církví prohlášen za svatého § vznik svatováclavského kultu – patron české země

BOLESLAV I. UKRUTNÝ
– dlouhodobý konflikt s německým králem Ottou I:
– r. 955 už jako spojenci – porážka Maďarů v bitvě na řece Lechu u Augsburgu – oslabení jejich vlivu na Moravě
– zisky: Horní Slezsko, Krakovsko, Morava, Pováží – proces sjednocování
– expanze + šíření křesťanství
– hospodářský rozkvět země:
• Praha – středisko knížecí moci; opevněné sídlo; centrum obchodu s Byzanci, Rusy, Araby, Židy
• ražba 1.české mince = stříbrný denár
• zaveden výběr daní od obyvatelstva – vydržování početné a dobře vyzbrojené družiny
• na dobytých územích budovány hrady s kastelány a vojskem – pevná vláda

4. BOLESLAV II. POBOŽNÝ
– dokončeno sjednocení země a upevnění knížecí moci
– se sestrami Miladou a Doubravkou (Dobravou) prováděl aktivní církevní politiku
– r.973 biskupství v Praze (podřízeno arcibiskupství mohučskému) – 1.biskup Dětmar (Sas), pak Slavníkovec Vojtěch
– r.995 vyvraždění Slavníkovců – dobyto jejich hradiště v Libici nad Cidlinou ve východních Čechách – nadvláda Přemyslovců v Čechách

Slavníkovci
– téměř rovnocenný mocenský rod jako Přemyslovci – nebezpečný soupeř
– patřil jim severovýchod, východ a částečně jih země
– ražba vlastních mincí (vlastní měna)
– samostatné vojsko (k dispozici něm.císaři v boji s pohanstvím)
– zpočátku uznávali svrchovanost Přemyslovců, koncem 10.stol.zhoršení vztahů
– Libice přepadena v době nepřítomnosti vojsk (na zahraniční výpravě s Ottou III.) – zánik panství
– Bratři Vojtěch, Soběslav, Radim – politický azyl v Hnězdně

Vojtěch
– Slavníkův syn
– Studium v Čechách a na Moravě
– Stoupenec clunyjského hnutí = vymanit církev z podřízenosti světské moci – idea nezávislé organizace křesťanů
– r.982 zvolen 2.pražským biskupem za účasti Boleslava II.
– r.983 obdržel investituru od Oty II.
– pak vleklé spory s panovníkem, feudály i kněžstvem (proti pohanským přežitkům, formálnímu křesťanství, rozmařilosti) – zostření vztahů mezi Přemyslovci vůbec
– 2x opustil Čechy (cesty do Říma; po vyvraždění Slavníkovců utekl do Polska k Boleslavu Chrabrému
– r.997 za misijní cesty k pruským pohanům zabit, pohřben v Hnězdně, jež se stalo arcibiskupstvím (v čele jeho bratr Radim – Gaudentius)
– od 11.stol.pokládán za 3.patrona české země (po sv.Václavovi a Ludmile)
– hlavní patron polské katolické církve
– považován za autora nejstarší duchovní písně Hospodine, pomiluj ny
– pokřtil prý budoucí uherského krále Štěpána
– r.1039 se ostatků po vpádu do Polska zmocnil Břetislav I. – přemístěny do svatováclavské katedrály v Praze

– rozsah říše: území se po sjednocení téměř zdvojnásobilo, hranice podobné přibližně dnešním (bez Chebska, území zasahovalo hlouběji do Rakouska, S- Budyšínsko a Zhořelecko, SV- dočasně Krakovsko)
– nejstarší kláštery:
o řád benediktýnů – nositelé vzdělanosti a kultury
o 1.ženský klášter při kostele sv.Jiří na Pražském hradě (abatyše Mlada, sestra Boleslava II.)
o 1.mužský klášter v Břevnově

5. Boleslavovi synové (Boleslav III., Jaromír, Oldřich)
– 1.krize českého státu X upevnění sousedních států
– vznik protičeského bloku (polský Boleslav Chrabrý, uherský Štěpán I. – upevnili postavení spojenectvím s císařem Ottou III.) + vnitřní rozpory – 30 let složitých bojů o trůn

BOLESLAV III. RYŠAVÝ
– neschopný a krutý – útěk mladších bratrů do Bavor
– povstání českých velmožů – Boleslav vyhnán z Čech
– zásah Boleslava Chrabrého, dosazen

VLADIVOJ
– jako první český kníže si dal udělit Čechy v léno od římského panovníka – český stát pak byl pokládán za součást římské říše; česká knížata sice volena zemským sněmem, ale potvrzována říšskými panovníky

– krátký návrat BOLESLAVA III. – dal vyvraždit většinu Vršovců

BOLESLAV CHRABRÝ
– vláda polského knížete
– 1.pokus o vytvoření polsko-české říše (proti německému nebezpečí)
– zmocnil se Moravy, části Slovenska, Slezska, Krakovska a Čech

JAROMÍR
– jeho zásluhou a zásluhou něm.krále Jindřicha II. (obava ze silného sousedního státu) byli vyhnáni Poláci

OLDŘICH
– zbavil Jaromíra vlády
– r.1019 dobyl na Polácích Moravu – trvale pod správou syna Břetislava
– r.1030 založen sázavský klášter (se slovanskou bohoslužbou); 1.opat Prokop