Pravěké umění

I. PRAVĚK
– klasické pravěké umění se objevuje v mladším paleolitu (malířství+sochařství)

1. malířství
– barvy – minerální pigmenty, oxidy kovů (Mn), čisté nebo rozmíchané s vodou a zvířecím tukem
– nanášení rukou, kostěným štětcem se špičkou z chomáče zvířecí srsti
– technika nástřiků – úzkou kostěnou trubičkou foukal barevný prášek na vlhkou stěnu jeskyně
– spojitost s kultem lovu
a. jeskyně Altamíra (před 12000 lety př.n.l.)
– 1.objevená jeskyně s malbami
– „sály“ propojené úzkými chodbami
– obrazy bizona na stropě – zoomorfní náměty
b. jeskyně Lascaux (15-12 let př.n.l.)
– obrazy býků
– pod povrchem země – 800 zvířecích námětů

2. sochařství
– zoomorfní náměty – sošky zvířat
– drobné sošky – 10-15 cm
– materiál – kámen, kost, mamutí kly, dřevo, paroží)
– sošky žen (matek) = venuše – obličej a končetiny slabě vypracovány, zvýrazněna oblast pánve a ňadra – kult plodnosti, výraz úcty k ženě (matce)
– Věstonická Venuše – z oblasti Dolních Věstonic, z hlíny, objevena E.Daniou a J.Seidlem
– Vilensdorfská Venuše – Rakousko
– Venuše z křivou tváří

3. počátky šperkařství – jednoduché ozdoby – spony, jehly, náramky, náhrdelníky

4. keramika
– atribut neolitu – rozvíjí se v této době
– různé tvary s náznaky zdobení, užitková keramika
– druhy podle výzdoby – lineární (Bylany u Kutné Hory), vypichovaná (Praha-Šárka), malovaná (j.Morava), zvoncovitá
– dobu eneolitu můžeme rozdělit na 4 základní kultury podle zpracování keramiky:
a. kultura nálevkovitých pohárů = poháry s nálevkovitým hrdlem (sever Čech)
b. kultura kanelované keramiky = používání kanelury = žlábkování; důležitost pohřbů (Morava)
c. kultura šňůrové keramiky = otisky kroucené šňůry na nádobách (severozápad Čech)
d. kultura zvoncových pohárů = nádoby tvaru obráceného zvony, červeno-bílý dekor

5. megalitické stavby (megas = velký; lithos = kámen)
– monumentální stavby z velkých kamenů
– velké kamenné bloky, které nalezneme na zemi, na dně moří, pod pískem pouští
– SV Evropa, Anglie, Francie
– neznáme tvůrce ani smysl těchto staveb (kultovní pohřebiště, astronomické pozorovatelny)
– vysoké až 23 m, vážící několik tun

a. menhiry (maen = kámen; hir = štíhlý)
– nejjednodušší typ, vysoký kámen
– ve Francii 8200
– u nás 23 – Kamenný muž (4m, 5 tun; Klobouky u Slaného, v 19.stol.spadl)
b. kromlechy (krom = zakřivený; loch = kamenný blok) – 2000 let př.n.l.
– někdy také hrobky; stavěny z velkých kamenný desek
– angl. Stonhenge = Kamenný prstenec– jádrem je 5 mohutných bran; astronomická orientace (zakódováno přes 7100 astronom.směrů) – chrámy zasvěcené bohům
– trilit – pilíře spojené překlady
c. dolmeny – 3000 let př.n.l
– místa pohřebního charakteru – umělé jeskyně
– obřadní sály – obrovské chodby podepřené pilíře (krycími deskami)

II. DOBA BRONZOVÁ
– keramika a způsob pohřbívání rozdělili Evropu na několik kultur

1. unětická (1800-1500 př.n.l.) – starší doba bronzová
– podle nálezů z Unětic u Roztok u Prahy
– keramika střídmě zdobená, perfektně vypracovaná (nádoby s uchem dole)
– zbraně a nástroje z bronzu, kamene a kostí
– jemně propracované šperky
– tkaní látek
– specializace: kovolitectví, kovotepectví
– pohřby – ve skrčené podobě, hroby – vydlabané kameny

2. mohylová (1500-1100 př.n.l.)
– příchod nového etnika (pastevci j.Karpat a Podunají) – usazuje se v úrodných oblastech – Č.Budějovicko, Plzeňsko, Z a SZ Čechy)
– nové zbraně: dlouhé bronzové a kamenné meče, dýky, hroty
– pohřbíváni pod navršené mohyly

3. popelnicových polí (1200-700 př.n.l.) – mladší doba bronzová = lužická kultura
– žárové pohřbívání = popel v keramických nádobách
– rituální kanibalismus (obětování lidí i zvířat),
– náboženství – od anismu = víra v nadpřirozené síly k polyteizmu = zbožňování některých přírodních jevů
– opevněné osady

4. knovízská a milečská
– stř., j., SZ Čechy
– žárové i kostrové hroby.

III. DOBA ŽELEZNÁ
– znalost hrnčířského kruhu – zdokonalení keramiky
– tkaní látek
– šperky – zlato, stříbro, bronz, železo s geometrickými tvary
– ražení mincí – statérů