PRÁVO A ČLOVĚK – PRÁVNÍ ANTROPOLOGIE

ČLOVĚK A OBČAN

Člověk se rodí ve společnosti v níž existuje právo, v této společnosti i umírá. Právo z člověka dělá občana a tím rozdvojuje jeho osobnost → člověk a občan.

Všechny právní řády odedávna užívají pojmu člověk, většinou tento pojem bývá nahrazen jako „všichni, každý, nikdo, žádný.“

Listina základních práv a svobod definuje základní práva člověka a odlišuje je od práv občanských. V soukromém právu je z člověka fyzická osoba.

V římském právu znamenalo Homo spíše objekt práva než subjekt práva. V osvícenské době se odlišuje přirozenoprávní pojem člověk od státoprávního pojmu občan.

POSTAVENÍ ČLOVĚKA V PRÁVU

Právo zajišťuje pro člověka svobodu a rovnost – tyto kategorie nejsou specificky právní, ale především filozofické. Svoboda je chápána jako možnost chovat se podle své vůle nebo možnost vyjadřovat své názory.

Úkolem práva je chránit svobodu ale současně ji i omezovat. Právo chrání zájmy jednotlivce proti zneužití svobody jiného a současně i zájem společensky nezbytný, omezení svobody jednotlivce.

Dle práva je stanoveno, že každý může činit to, co není zákonem zakázáno a nikdo nemůže být nucen činit to, co mu zákon neukládá (toto pravidlo platí obecně pro fyzické osoby, u právnických osob je omezeno předmětem jejich činnosti a u orgánů platí to, že mohou konat jen to, co jim zákon ukládá).

Rovnost – ideál propagující stejné podmínky, stejná práva, stejný podíl na rozdělování hodnot apod. pro všechny obyvatele

• lidé jsou si od přírody nerovní a taky se tak rodí (sociální postavení, zdravotní stav, inteligence, pohlaví, občanství)

• právo se snaží tyto nerovnosti vyrovnat či kompenzovat (ochrana žen a mladistvých, ochrana zdravotně postižených)

• rovnost před právem → rovnost před zákonem znamená s každým ve stejné situaci nakládat stejně a rovnost šancí pro každý subjekt

Spravedlnost – vystupuje ve významu právním, etickém, historickém, sociálním apod.

• ve významu právním jde o respektování daného pokojného stavu a rovnosti rozdělování

• dbá na to, aby každý měl stejné právo na co nejširší svobodu slučitelnou se stejnou svobodou všech

Nespravedlnost – pokud někdo neoprávněně použije pokojný stav nebo při rozdělování něčeho více, tzn. subjektům nebylo postupováno dle stejného měřítka

Bezpráví – nedostatek práva, protiprávnost, neoprávněnost nebo nespravedlnost