Psychologické směry

-dříve součástí filosofie

-diferenciace v 2.pol.19.stol.

1. Psychofyzika
-první psychologové jsou fyzici
-měřili psychické jevy exaktními metodami
-zkoumali působení fyzikálních jevů na lidskou psychiku
-Wund – zkoumal jak se vytváří asociativní řetězec a jaký vliv mají různé látky na psychiku
-1879 – první psychologická laboratoř v Lipsku

2. Diferenciální psychika
-Stern – zkoumal rozdíly mezi jednotlivými lidmi = psychologie osobnosti

3. Tvarová psychologie
-lidé začali zkoumat člověka jako celek, jako organismus v určitém prostředí

4. Behaviorismus
-ztotožňuje duševno a vědomí s chováním, reakce na určité podněty
-behavioristé – chování je sled naučených odpovědí, vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejdou objektivně zkoumat
-vznik 1913, USA
-hlavní představitel – John Broadus Watson
-navazuje na pragmatismus (dobro splývá s pravdou) a positivismus (pokouší se nalézt jednotu mezi myšlením a reálným fakty)
-experimentoval se zvířaty a sledoval jejich chování
-kritizuje psychologii jako vědu na základě introspekce – je moc subjektivní; podle něj by měla být založena na tom co a jak člověk činí v určité situace co nejobjektivněji
-maximální objektivnost – 100% zkoumání jednoznačného jevu – to co není popsatelné je nesmysl dál zkoumat (I.P.Pavlov – reakce organismu na podnět) – objektivní popsání psychických jevů
-osobnost je systém zvyků – př. u dítěte podmiňovaným ovlivněním vytvoříme jakéhokoliv jedince
-pozorovatelné jsou jen reakce svalů a žláz, ale né duševní aktivita – analytická jednotka je reflexe (člověk je systém reflexů)
-B.F.Skinner – neobehaviorista
-experimentální výzkum učení
-naše chování má dvě vrstvy: 1. reaktivní – reakce na podnět – využíváme v učení tím, že se učíme poznatky podmiňování
2. aktivní chování – člověk příjme vůlí poznatek

5. Kognitivní psychologie
= poznávací
-80.léta USA
-děje uvnitř organismu
-chování (jednání)- vnější projev vnitřních psychických jevů
-člověk – pasivní jedinec zpracovávající informace a reakce na ně + aktivně je poznává (- myšlení v jednání člověka)
-Wessels

6. Pychoanalýza
-konec 19.stol.
-ovlivňuje hodně věd
-psychoterapeutická metoda, vědecká disciplína
-hlavní představitel – Sigmund Freud (1920) – vídeňský lékař a neurolog
-pozoruje vědomí a nevědomí – 2 hypotézy:
1. Princip psychické determinovanosti – zážitky z dětství, výchovy
2. Prioritní význam nevědomých procesů – sny

I. ono – naše nevědomí (=id)
-vrozené, zděděné, vlastní
-pudy – agresivní a sexuální povahy
-charakter – chaotický, iracionální
-chce být uspokojované
-důsledky uspokojování nebere na vědomí – chce se prostě uspokojovat
-cíl – libost a zamezení nelibosti
-základ -slast

II. já (=ego) – zprostředkovatel mezi ono a nadjá

-organizuje pudy v konfrontaci s vnějším světem s ohledem na realitu

III. nadjá (=superego) – posuzuje a hodnotí aktivity já
-pokud nevyhovím jeho požadavkům – sebeobvinění – obranné mechanismy:
a) metoda potlačování – pokud nejsou pudy uspokojeny, jsou potlačeny – konflikt ono x já – projevení (agrese apod.), pud je blokován
b) metoda vytváření reakcí – silný příkaz superega, vytvoření proti reakce (něžnost k tomu koho nenávidíme)
c) metoda projekce – jestliže prožívám negativní emoce vytvořím si protimechanismus a přenáším to na ostatní (odmítnutí přání a pocity jsou podsouvány jiné osobě)
d) metoda identifikace – bojím se nějakého zla od druhé osoby, bráním se, že se s ní ztotožním a paralyzuji tento strach – identifikuji se se zlem (redukce vlastního napětí) – učíme se tím přijmout ve společnosti sociální role (identifikujeme se)
e) metoda konverze – přenesení psychického konfliktu na motorické nebo senzibilní receptory (např. ochrnutí – receptory bolesti); přenesení psychického problému na fyzický
f) metoda introjekce – zniternění, člověk pomocí fantazie si uvolní napětí – otupí napětí
g) metoda izolace – od záporného co ve mě vyvolává napětí i posttraumatické situace
h) metoda regrese – člověk se chová jako jedinec nižšího řádu
i) metoda sublimace – psychické napětí nahradím např. intelektuální činností
-dílo – Výklad snů – ve snech se projevují potlačované pudy

7. Analytická psychologie
-Carl Gustav Jung (1875- 1961) – švýcarský psycholog a žák Freuda, ale kritizoval ho – jeho pojetí libida
-libido – sexuální i duševní
-člověk – vědomí (já) a nevědomí – potlačené, zapomenuté myšlenky + komplexy (lišíme se jimi) – každý je jinak zvládáme, vážou se na ně individuální emoce – snaha je zrušit – cíl je autentické já – vyrovnání protikladných komplexů a sám se sebou
-kolektivní podvědomí – kolektivní archetypy – vznik v průběhu biologického a historického vývoje společnosti, určují chování jedince od narození; zkušenosti lidstva s klíčovými životními situacemi a objekty – smrt, zrození, Bůh, matka; pomocí snů a fantazie pronikají do našeho vědomí – obsaženy v pohádkách , bájích apod. – setkávání od narození a formace našeho charakteru
-archetyp – vrozený, vyvolává silné emoce – anima – každý muž má v sobě archetyp ženy – zbytek života se s tím vyrovnává
animus – opak
-lidské typy: 1. extroverti – subjekt otevřen okolí
2. introverti – subjekt uzavřen okolí

Alfred Adler (1870 – 1937)
-Freudův žák
-nahradil freudovskou sexuální determinantu pudem k moci, který je podstatou pocitů méněcennosti a kompenzace těchto pocitů
-člověka pochopíme podle jeho cílů, člověk má touhu po uplatnění
-cíle jsou vědomé i nevědomé – stanovení tendence cítit nad druhými převahu, snaha o dokonalost, problém, že velké cíle vyvolávají pocity méněcennosti (snažíme se je kompenzovat vyvožením životního stylu – ten si vytváříme od 4 let což ovlivňuje výchova prostředí atd.)

Erich Fromm
-člověk je izolovaný – přizpůsobuje se společnosti – vznik orientace lidí:
a) neproduktivní orientace – vytvářím si takové cíle, že nejsem schopen je realizovat (- disproporce)
b) vykořisťovatelská orientace – egoismus, ostatní lidi vnímám jako prostředek dosáhnutí svého cíle
c) tržní orientace – rozvíjím své vlastnosti, které jsou ekonomicky využitelné
d) křečkovitá orientace – obklopuji se věcmi, abych se cítil bezpečně
e) produktivní orientace – člověk je kreativní, harmonicky využívá své schopnosti a talent v interakci k okolí

8. Humanistický psychologie
-vznik v USA 60. léta
-zkoumá jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje, jak prožívá všechno, co se kolem něj děje
-vývoj člověka je podněcován snahou o seberealizaci – nezávislost, sebeuspokojení, smysluplnost života
-akce + reakce
-reakce proti Behaviorismus – opak
-A.H.Maslow
-vznik pod vlivem existencionalismu
-člověka vidí v komplexu – člověk je víc než jen sumou reflexů
-člověk existuje v lidském prostředí – zkoumání interakcí mezi lidmi; máme vědomé i nevědomé procesy; disponujeme možností volby – účastníci vlastní zkušenosti; volby překročit hranice dané přírodou (vlastní úsilí); člověk je činný a tvořivý

Psychologické metody
1. introspektivní popis
-zkoumá niterné pocity, halucinace, sny, behaviorismus – projev psychiky jako individua či skupiny – posuzování jednoho jevu
-introspekce – pozorování sebe

2. extrospekce – pozorování okolí
-okamžitá – laboratoř
-zprostředkovaná – dotazník
-možné zdroje omylů při extrospekci – při výběru toho co považujeme za základní; haloefekt – máme tendenci přizpůsobovat názor pod vlivem určité informace; předběžná informace – víme o minulosti; tendence k projekci vlastních zvláště neuvědomělých a nepříznivých přání, sklonů, defektů

Emotivita
-psychická vlastnost určující jak rychle vstřebáváme citové projevy, jaká je jejich délka a hloubka
-doprovázeny mimikou + fyzický projev
-emoce – základní vlastnosti citů – libost a nelibost
-city – duševní jevy, které nelze naučit, jsou spontánní, nejsou duševně izolovány – probíhají současně jiné vjemy, jsou spojeny s nějakou myšlenkou, předmětem
-citový život – vývoj, malé dítě – nerozlišené vzrušení
-city jsou spojeny s tělesnými funkcemi (hlad – nemám moc dobrou náladu)
-psychická regulace citů – biologicky účelné chování, musíme ovládat své záporné i kladné city, do určité míry – vymknutí (drzost, nadávání)
-změny – příznakem většiny duševních jevů
city – podle úrovně – nižší – souvisí s uspokojováním biologických potřeb
-vyšší – jsou podmíněny sociálně
a) morální – formy hodnotnosti a naopak nepřípustnosti určitého jednání z hlediska zájmů
společnosti a společenských pravidel jednání (chování) – přátelství, láska k vlasti, pocit odpovědnosti
b) estetické – provázejí prožívání něčeho krásného, v nejtypičtější formě při vnímání uměleckých děl; zdrojem je vše co nás obklopuje, pokud to odpovídá našim požadavkům na krásu.
c) intelektuální – vznikají při odhalování různých záhad, získávání různých poznatků; máme radost z vyřečení nějakého problému, pocit uspokojení z dobře vykonané práce
-podle průběhu – nálady – slabé, více méně trvalé emocionální stavy, které dodávají všem zážitkům určité zabarvení;
ovlivňujícím faktorem může být jakákoli událost – tj. rozhovor, úspěch či neúspěch
-afekty – silné bouřlivě probíhající city, poměrně krátkodobé; může to být vztek, zděšení, nadšení,
zoufalství
-vášně – silné, pevné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka, ovládají jeho myšlení a činnost; vášně mohou člověka ničit (alkohol, karty, hrací automaty) ale i ho zušlechťovat
-citové stavy – pocity – hlad, žízeň, bolest; souvisejí se stavem těla
-city – žárlivost, smutek, radost, úzkost; stavy související s vnímáním a představivostí, delší trvání
-afekty – hněv, vztek, smích, pláč bez příčiny; rychle vznikající a zanikající, miminka, silná gestikulace
-vnější projevy – nálady – závisí na temperamentu, delší trvání
-poruchy – emoční labilita – střídání nálad – porucha vnitřního útlumu
-afektivní inkontinuita – neudržení pocitů
-chorobná otupělost – citově intensivní
-patetický afekt – bouřlivá citová reakce – základem vědomí, bouřlivé projevy, automatické neúčelné vědomí
-chorobné nálady – manická – bouřlivá radost
-euforická – netypická
-familiérní – moc přátelská
-mrznoucí – dlouhodobá mrzutost
-fobie – strach z uzavřených prostor (klaustrofóbie), tmavýcg prostor, z výšek  pocit nutkavého jednání