REALISMUS A NATURALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE (2. pol. 19. st.)

– období druhé průmyslové revoluce – vynález spalovacího motoru + vynález elektřiny => zrychlení výroby +
objevy v chemii => snaha lidí odpoutat se od společnosti, snaha samostatně myslet a uvažovat
– velká nezaměstnanost => sociální problémy => hlavní námět realistické literatury

Realismus
1) vzniká v období osvícenství
– tendence k realistickému popisu => osvícenství – Defoe: „Robinson Crusoe“, romantismus – Prevost: „Manon Lescaut“
– snaží se realisticky popsat stav společnosti

2) kritický realismus
– kritizují podmínky, ve kterých lidé žijí, snaží se o objektivitu prostředí, jazyka, autor je nadstranník
– všímají si psychiky => objevuje se nepřímá řeč nebo vnitřní monology
– v próze (román, povídka) a v dramatu (tragédie)

Naturalismus
– vychází z kritického realismu
– vybírá si nejodpudivější prostředí a situace, zachází do detailů – přijímá člověka jako biologický stroj
– dívá se na psychiku jedince, rozebírá ji, je detailní + všímá si mezilidských vztahů
– dokument o skutečném životě => vyburcoval společnost k sociálním změnám
– nakonec člověka degradují pouze na biologickou podstatu
– v próze (román a povídka)

Román (z francouzského roman = původně literární dílo psané národním, lidovým jazykem)
– prozaický, epický žánr velkého rozsahu o vývoji jedince nebo společnosti, vymyslel ho ve Starém Římě Petronius Arbitros ve svém díle „Satirikon“
– rozdělení:
a) podle děje: historický x soudobý
b) podle obsahu: sociální, vesnický, rodinný, politický, životopisný, psychologický, dobrodružný, detektivní, fantastický, utopický, milostný, atd.
c) podle směru: romantický, realistický, utopický, milostný, atd.
d) podle formy: v dopisech, atd.
e) podle funkce a ideového zaměření: didaktický, humoristický, tragický, atd.

– kompozice: aby vynikl autorův záměr, byl upoután zájem čtenáře
– začátek: seznámení s prostředím a osobami + náznak zápletky, která se potom rozvíjí
– vede ke konfliktům, krizi (potom se rozuzluje a končí smírně nebo tragicky)
– střídání dějových prvků se statickými
– děj v několika liniích, nebo jsou vkládány epizody
– vypráví se ve třetí, někdy v první osobě
– jazyk: řídí se popisovaným prostředím a autorovým záměrem => prostředky spisovné a nespisovné