SEBEREGULAČNÍ VLASTNOSTI

řídíme jimi své prožívání a jednání
několik desítek měsíců po narození nejsme schopni ovládat prožívání (potřeby)
předpokladem je uvědomění si sebe sama

Sebeuvědomění
mezi 2-3 rokem
„jáství“ = vznik ega
dlouhodobý proces
fáze:
1. Jedinec se srovnává s okolím
dochází k odlišení sebe od ostatních (já od nejá)
2. Jedinec si uvědomuje své zvláštnosti (odlišnost od okolí)
→ projev sebeuvědomění – dítě si říká v 1. osobě (dříve – Péťa má hlad, teď – já mám hlad)
dříve – odraz v zrcadle je někdo jiný, pak – to jsem já
pak může nastat seberegulace

Sebepoznávání
jedinec zjišťuje vlastní zvláštnosti od druhých
věkem objektivnější
nevědomě – v raném věku přejímáme od druhých lidí hodnocení sebe sama
vědomé sebepoznávání – objektivně zjišťoval příčina svých projevů
probíhá celý život
může dojít ke změně sebepoznání
do 6 let přijímá od druhých
puberta – taky není objektivní
Výsledkem sebepoznání je obraz sebe sama

Sebekoncepce
další mechanismus seberegulace
sebekoncepce – systém hodnot a postojů k sobě a k okolí
určuje můj vztah k druhým lidem (například nikdy nelžu)
snažíme se to aplikovat i na druhé lidi
může se v průběhu života měnit

Svědomí
podstatou je zvnitřnění norem
né u každého je svědomí
začne fungovat:
proces, který se objeví když mé chování, prožívání dostane do rozporu s normami
proces, který funguje autonomně (bez naší účasti), spontánně, ale uvědomělé
svědomí mě nutí ke změně
významný systém seberegulace
podněty ke startu svědomí
– pocit vlastních nedostatků
jsem tlustá → nebudu jíst po 17 hodině → poruším → svědomí
– převaha citů v jednání či chování nad racionálním (impulsivnost)

Sebekritika
verbalizovaná sebehodnocení
je to záměrný proces
vyšší účinnost je když je u toho vnější kontrola
– kontrolovatelný druhými jestli došlo ke změně
většinou se to týká nedostatků
spontánní svědomí může vyústit v sebekritiku

Individuální vlastnosti vůle
vrchol seberegulace
cílevědomost, zásadovost – viz vůle