Soustava oporná

– oporné soustavy jsou různého původu a složení : jsou tvořeny chrupavkou, kostí, sklerotinem, CaCO3 …schránky
fce kostry:
 ochrana důležitých orgánů před poškozením
 poskytuje oporu pro orgány pohybu – svaly
 jednotlivé části kostry jsou mezi sebou spojeny kloubně – pohyb
– podle způsobu vzniku a lokalizace: kostry vnější a vnitřní
• Bezobratlí: vnější kostra, upínání svalů zevnitř
– vzniká z ektodermu a je vytvořena na povrchu těla
– většinou ji tvoří různá vrstva kutikuly – může být inkrustována CaCO3

• Obratlovci: vnitřní kostra
– základ – struna hřbetní (chorda dorsalis), je původu mezodermálního
– je umístěna ve hřbetní části těla pod nervovou trubicí
– u nejnižších strunatců je jediným oporným orgánem: počínaje kruhoústými je postupně nahrazována a posléze zcela zatlačena páteří (columna vertebralis)
– vývoj → chrupavčitá (kruhoústí, paryby) nebo kostěná kostra (obratlovci)
– diferenciace – přechod na souš
– ryby – oddíl trupový a ocasní X savci – oddíl krční, hrudní, bederní, křížový, ocasní
zakloubení lebky:
1 týlní hrbol = lebka monokondylní – plazi, ptáci
2 týlní hrboly = lebka bikondylní – obojživelníci, savci
– žaberní oblouky → obličejová část lebky ( především u suchozem. strunatců)
– párové ploutve – stabilizace polohy těla (vodní obratlovci)

Kostru obratlovců tvoří 3 fční celky:
 Lebka – 2 části: obličejová, mozková
 Osní kostra – páteř a kostra hrudníku
 Kostra končetin – kostra párových a nepár. ploutví paryba ryb, kostra končetin suchozemských obratlovců