STAVBA PROKARYOTICKÉ BUŇKY

Prokaryotické organismy jsou jen jednobuněčné. Nikdy netvoří funkčně a tvarově diferenciované tkáně.

Velikost prokaryotické buňky se udává v – m (1 – 2 m). Celý obsah buňky se nazývá protoplast. Prvkovým a molekulárním složením se prokaryotická buňka neliší od eukaryotické.
Šest hlavních biogenních prvků: C, O, N, H, P, S ; hlavní biomolekulární látky: bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy (97% sušiny).

Kromě cytoplasmy má buňka jen čtyři nepostradatelné struktury:
cytoplasma: Velmi viskózní, koncentrovaný roztok mnoha malých a velkých molekul. Vyplňuje zcela prostor buňky.
jaderná hmota – nukleoid: Jediná do kruhu stočená (cyklická) dvoušroubovice DNA na bílkovinném nosiči. Je vlastně jediným chromozomem. DNA je asi 100 x delší než vlastní buňka, a proto je v buňce poskládána do smyček.

ribosomy: Tvořen rRNA, jsou volně umístěny v cytoplazmě, tvoří se na jadérku, klidová buňka jich obsahuje několik set, rostoucí 30 000 i více.

cytoplazmatická menbrána: Izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího a má polopropustné vlastnosti.

buněčná stěna: Je složená z peptidoglykanu – murein. Je to tuhý obal, který uděluje buňce tvar a mechanicky ji ochraňuje před vlivy vnějšího prostředí.
Podle toho, jestli se buněčná stěna dá, nebo nedá obarvit speciálním barvivem, rozdělujeme prokaryotické buňky na grampozitivní (dají, G+) a gramnegativní (nedají, G-)

Kromě základních struktur může prokaryotická buňka mít ještě další struktury: tylakoidy (vychlípenina povrchové membrány, na které jsou umístěny enzymy potřebné pro fotosyntézu a dýchání), glykokalix (může být umístěn nad buněčnou stěnou), fimbrie (krátké brvy,které pomáhají buňce udržet se na určitém místě), bičíky (pomáhají buňce pohybovat se, mohou být jeden, dva nebo více), cytoskelet (mikrofilamenta, mikrotubuly; vyztužují buňku, pomáhají udržet si tvar).