Světová próza 1. poloviny 20. století – ERNEST HEMINGWAY: STAŘEC A MOŘE

Hlavním hrdinou této knihy je stařičký Santiago. Byl to vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní neulovil žádnou větší rybu. Taky proto ho musel na příkaz rodičů opustit jeho mladý pomocník a přítel. Ten s ním nejen jezdil na ryby, ale nosil mu i jídlo a staral se o toho dobrosrdečného vyzáblého staříka, jehož ruce byly zjizvené hlubokými zářezy od toho, jak se lopotil s těžkými rybami na šňůrách. Žádná z těch jizev ale nebyla čerstvá. Všechno na něm bylo staré, až na jeho oči. Ty měly stejnou barvu jako moře a hleděly vesele a nezkroušeně. Když měl oči zavřené, byla jeho tvář jako bez života. Jednoho dne brzy zrána se stařec vypraví na břeh daleko od břehu a doufá, že konečně prolomí svou smůlu. A skutečně. Na udici mu zabere kousek, který sice nevidí, ale tuší, že půjde o jeho největší úlovek. Ryba ho však překvapí a táhne ho i s loďkou na širé moře. Santiago je po několika hodinách velice vyčerpán, ruce má rozedřené, hrdlo vyschlé. Ryba má ale výdrž a vytrvale pluje dál. Mezitím se zešeří a přichází večer. Loďka stále šplouchá černou vodou. Santiago probdí velice nezvyklou a fyzicky náročnou noc. Ryba se ale ani ráno nevzdá. Starci pomalu docházejí síly a chvilkami nemá daleko k mdlobám, přesto se mu nakonec podaří rybu, po dlouhém a namáhavém boji, hlavně díky svým dlouholetým zkušenostem a vytrvalosti zabít. Je mu jí velice líto, protože byla mimořádně klidná, sebevědomá a nebojácná a on ji za to obdivoval. Přiváže ji k loďce a vydává se k domovu. Po cestě mu ji však přes všecko jeho úsilí sežerou žraloci. Stařec nadobro vyčerpán se tedy vátí do své prosté chatrče z bambusu a usne. Ránu u moře postává skupinka lidí a nevěřícně a obdivně hledí na obrovitou kostru, přivázanou ke starcově loďce.Stařec a moře je symbolická novela. Zachycuje hluboce lidský příběh prostého starce, který vedl statečný ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek a stala se obrazem nikdy nekončícího zápasu člověka s přírodou. Jejím smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost nezdolnou duševní sílu. Novela, která je zároveň autorovým životním krédem, plným právem přispěla k k tomu, že se Ernest Hemingway stal největší postavou americké literatury první poloviny 20. století. Knihy je napsána pro Hemingwaye charakteristickým novátorským stylem, který se vyznačuje hlavně skrytou dramatičností zdánlivě střízlivých popisů a strohostí výpovědí. Jeho hrdinové prokazují mimořádně lidské kvality. Je napsána poutavým úsporným stylem, který doprovází určitá dynamika. Autor použil chronologický kompoziční postup. Ze stylistických postupů je ve velké míře zastoupen hlavně úvahový a popisný. Jazyk je spisovný, objevuje se zde spousta cizích slov – převážně z rybářského prostředí.