ÚVAHA A ÚVAHOVÝ POSTUP, ÚVAHA V JINÝCH FUNKČNÍCH STYLECH

– užívá se v úvaze, fejetonu a kritice

ÚVAHA
– úvod: proč jsme si téma zvolili, úvod do tématu, problematika, kterou se chceme zabývat vzhledem k
aktuálnosti
– stať: má navazovat, téma od tématu
a) shrnout všechny klady + argumentaci k nim, u určité skupiny pozitiv, aby ji popisoval, klady musí vyplývat jeden z druhého
– poté všechny zápory, také by měly navazovat
b) střídání tezí (kladů) a antitezí (záporů), argumentujeme u kladů i záporů, ze záporu vyplývá další problém, další myšlenka
– v argumentaci může být vypravování nebo popis nebo výklad x část argumentační nesmí přesáhnout část úvahovou
– NE!!! Jednou jsem byla…
– odstavce musí na sebe navazovat – pomocí příslovců, nebo „Jak jsem už dříve uvedla“, nebo „Přišla jsem tedy na to“, spojky „a proto“, „a tak“, „a tudíž“
– neopakovat myšlenky!!!
!!! nekouskovat do jednoduchých rozvitých vět, používat souvětí!!!
– závěr: shrnutí kladů i záporů + nastínit problém, který jsme nevyřešili, který se k tomu vztahuje

KRITIKA
– záporná úvaha
– úvod: dotýká se nás problém? Nebo společnosti?
– stať: začínáme zápory x mělo by se říct, že je možné najít i klady
– vyjadřovat se neutrální češtinou
– závěr: shrnutí a zhodnocení, nabídnout vizi do budoucnosti, možnosti řešení

FEJETON
– založeno na úvaze x na nevážná, nedůležitá a nepolitická témata
– musí být humorný, vtipný, lehce ironický, s nadhledem, děláme si z něčeho legraci
– argumentace v lehké rovině, stručná, krátká, humorná
– založeno na jazyku, mnohoznačnosti, slovních hříčkách, …
– musí mít poentu = závěr = zajímavé, nečekané rozuzlení textu (zvážnit, nebo celé postavit na hlavu a udělat si ze všeho legraci)
– úvod: stručně a vtipně naznačit téma, vzbuzení zájmu čtenáře
– stať: pomocí úvahového postupu se vysvětluje hlavní téma + pomocí slovních hříček se dostáváme jinam
– možnost užití kratičkého vypravování nebo popisu jako argumentace => musí být logická návaznost, řetězení
– závěr: nečekané rozuzlení v komické rovině nebo mravní přikázání