Vývoj etiky:

o antická etika -> jejím základním pojem = ctnost – to nejlepší, čeho je člověk schopen, celkové zaměření člověka k dobru, dobré bytí člověka jak osobně, tak společensky -> ctěny 4 základní ctnosti:
§ rozumnost = schopnost řídit se rozumem
§ statečnost = úsilí přes všechny překážky o dobro
§ zbožnost
§ spravedlnost
• sofisté: zkoumání dobra a zla
• Sokrates: analýza mravních pojmů, ctnost je pravé poznání: kdo ctnost pozná, jedná ctnostně
• Platón: ctnost = život podle nejvyšší ideje dobra
• Aristoteles : podstata ctnosti v rozumném životě a dobrém jednání -> založena lidská blaženost = nejvyšší dobro
• Stoická etika: ctnost spočívá v souznění lidského života s přirozeným řádem a během

o křesťanská etika = základ mravního myšlení v Evropě => z křesťanských zásad formulovány stavovské kodexy nebo i formy výchovy, vedoucí k jejich vštěpování
– > vnáší nový prvek: úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích => na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc
– > ovlivňuje etické myšlenky až dodnes

o moderní etika – současné etické myšlení ovlivňováno různými moderními koncepcemi:
§ hedonistická etika (hedoné = slast) – nejvyšší mravní hodnota = touha po uspokojení pozitivních pocitů a snaha vyhnout se těm negativním
§ eudaimonistická etika (eudaimon = štěstí)nejvyšší mravní hodnota = štěstí
=> moderní forma těchto etik = utilitarismus: mravně dobré je to, co je užitečné
– > souvisí s ním pragmatická etika: o morálnosti rozhodují výsledky jednání
– základní etické pojmy:
o morální normy = souhrn mravních zásad společnost (např. desatero přikázání)
o morální vztahy = morální stav společnosti
o měřítko hodnot = měření a posuzování mravního stavu společnosti
o zlo
§ metafyzické = nedostatek dobra nebo jeho pnutí nesprávným směrem => zlo jako podstata vlastně neexistuje
§ fyzické = katastrofy, nemoci apod.
§ mravní -> člověk ho páchá vědomě a svobodně
o dobro = opak zla – něco co přináší naplnění, co utěšuje, má význam a smysl
o svědomí – v antické filosofii definován jako schopnost člověka posoudit jednání z více úhlů + božský hlas v nás
– v křesťanství bráno jako ozvěna božského hlasu
– osvícenství = schopnost neomylně vést k mravnosti
– > dalo by se definovat jako hlas druhého v nás