Za předpokladu, že by byly všechny uvedené kationty doprovázeny

(Cl-,HCO atd.), nebyl by mezi extra- a intracelulární tekutinou žádný potenciálový rozdíl, tj. buněčná membrána by byla elekroneutrální. U všech buněk v klidu však vidíme, že jejich membrána je polarizována – vnitřek buňky je elektronegativnější vůči vnějšku. Potenciálový rozdíl se pohybuje u různých buněk mezi -20 až -90mV. Mluvíme o KMP. Vysoké hodnoty KMP mají právě neurony. Potenciálový rozdíl vzniká souhrou fyzikálně-chemických zákonitostí a aktivní činností buňky, kdy řada enzymů svou aktivitou zajišťuje rozdělení iontů proti chemickému i elektrickému gradientu. Potenciálový rozdíl je způsoben tím, že určité malé množství K+ iontů se nalézá vně buněk, zatímco příslušné anionty zůstávají v buňkách.

Nejznámějším enzymem je zřejmě tzv. sodíkodraselná pumpa. Je to bílkovina membrány se čtyřmi podjednotkami (je to tetramer), jejíž enzymatickou činností se rozkládá ATP na ADP a kyselinu fosforečnou, která tím umožní metabolické reakce. Přitom se mění konformace enzymu, čímž se umožní přesun Na+ a K+ (v poměru 3:2) z buňky a do buňky proti koncentračnímu gradientu obou iontů. Při exotermních reakcích (např. rozpad glukosy) znovu vzniká ATP.

Víme, že rozdělení iontů je dynamické, a že tedy enzymatické systémy udržující rozdělení iontů ve smyslu proti koncentračnímu a elektrickému gradientu musí být stále v akci, i když je buňka v klidu.