ZÁKLADNÍ POJMY TEORIE STÁTU A PRÁVA

VÝZNAM PRÁVA VE SPOLEČNOSTI

Právo – upravuje základní pravidla chování ve společnosti
– je souhrnem společenských norem (morální, společenské, náboženské, politické, ekonomické aj.)
– je jedním z několika normativních systémů
– je základním regulátorem společenských vztahů

Normativní systém = soubor pravidel a předpisů, které platí v určité skupině

a) právo – soubor pravidel, podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidská společnost
– pravidla a normy jsou kodifikovány v zákonech
– odplata: sankce

Právo je minimum morálky – kdo nedodržuje minimum tak ohrožuje společnost a může být proti němu zasáhnuto státními orgány.

b) náboženství – upravuje vztahy a normy, které dal a zjevil Bůh
– normy jsou kodifikovány v Bibli (Kristovy výklady, Desatero božích přikázání)
– odplata: posmrtný život v pekle

c) morálka – upravuje vztahy a normy na základě zažitých pravidel chování
– odplata: odsouzení veřejností, výčitky svědomí

d) kultura – upravuje soubor pravidel slušného chování
– nekulturní chování není trestáno, ale jen specificky sankciováno

ZNALOST PRÁVA VE SPOLEČNOSTI

Právo je nejdůležitější normativní systém a realizuje důležité společenské vztahy.

Člověk žije ve společenských skupinách (rodina, škola, práce, stát), jeho mezilidské vztahy musí být obecně upraveny a přiměřeným způsobem obeznámeny.

„Neznalost zákona neomlouvá“ a „Před zákonem jsme si všichni rovni“

Každý musí znát základní pravidla, jejich odborná aplikace musí být svěřena odborníkům.

OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ PRÁVO

Objektivní právo – soubor obecně závazných a platných norem jako pravidel chování
– všeobecně upravuje společenské vztahy
– vydáváno státními orgány ve zvláštní formě (zákon, vyhláška, nařízení)
– vynutitelné státními prostředky a způsoby
= CO JE NAPSÁNO, TJ. NORMY

Subjektivní právo – oprávnění nebo nárok účastníka upraveného vztahu, tj. právního vztahu
– souhrn možností chovat se normou vymezeným způsobem
– obsah práva se projevuje ve formě existence (PN) a realizace (jednání subjektů)
= NAŠE MOŽNOSTI A NÁROKY CHOVAT SE DLE TĚCHTO NOREM

PRAMENY PRÁVA

= zdroje, z nichž poznáváme obsah práva, jde o právní normy a v nich se nachází platné právo

a) materiální → společenské, historické, sociální a jiné podmínky za kterých je právo tvořeno

b) formální → forma (podoba) v nichž se právo nalézá (právní texty, zákony, vyhlášky aj.)

Druhy pramenů práva:

1. Normativní právní akty

– výsledky normotvorné (právotvorné) činnosti státních orgánů, které obsahují závazné právní normy
– je v nich uskutečňována pravomoc vydávat, měnit či rušit právní normy
– právní normy se vztahují na celou skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu

– znaky:
a) stanoví, mění nebo ruší právní normy
b) stanoví obsah právní normy
c) dávají právní normě všeobecnou právní sílu

2. Soudní a správní precedenty

– první rozhodnutí státního orgánu (většinou soudu) v dané věci
– musí jít o případ zdroji práva dosud neregulovaný, takové první rozhodnutí a odůvodnění soudu je do budoucna závazné pro soudy stejného a nižšího stupně

3. Právní obyčeje

– nejstarší pramen práva, vznikl v počátcích formování státu

– aby by pramenem práva musí:
a) být dlouhodobě užívaný na určitém území
b) konkrétně stanovit určité chování a obyčej
c) ho státní orgány aplikovat – uplatňovat donucení při jejich porušení

– je formou „živelné“ tvorby práva, je pramenem vnitrostátního a mezinárodního práva
– nyní je nepraktický, je uplatnitelný jen v období pomalého vývoje společnosti

4. Normativní smlouvy

– nabývají významu, pokud obsahují obecná pravidla chování, tj. regulují určitou skupinu případů stejného typu a neurčitého počtu

– druhy:
a) vnitrostátní → tzv. kolektivní smlouvy, publikace ve sbírce zákonů nebo věstnících ministerstev
b) mezinárodní → vzájemné ujednání různých států

PRÁVNÍ SYSTÉMY

a) kontinentálně evropský – pramenem práva je zákon, tj. normativní právní akt nejvyššího orgánu státní moci

– navazuje na německou koncepci Rechstaat z 19. století
– právní řád obsahuje garance proti porušování subjektivních práv
– stát je institucí s přesně vymezenými pravomocemi
– principy právního státu: politický pluralismus (společenský systém s více politickými stranami), omezená vláda, dělba moci, suverenita lidu, konsensus (souhlas všech)

b) anglosaský–angloamerický – pramenem práva jsou precedenty a právní obyčeje

– právo je nad státem
– právo není výtvorem státu, ale vzniká nezávisle na státu
– sestává ze dvou větvích, založených na doktrínách panství práva a povinnost právního procesu

c) islámský – pramenem práva je svatá kniha Korán

– právo je neměnné, je původu božího a nikdo není povolán je měnit, rušit či doplňovat

d) systém tradičních a náboženských práv – pramenem práva jsou obyčejové a náboženské normy

– postaveno na zvykovém základě
– různé právní systémy, ty nemají jednotný historický původ
– jsou to regionální geograficky vymezené systémy (Indonésie, Indie, Afrika)