Sekundární struktura – dvoušroubovice

– tvořena 2 polynukleotidovými řetězci stočenými kolem sebedvoušroubovice
– pravotočivá, stabilizovaná H-vazbami vždy mezi stejnými bázemi protilehlých řetězců
– báze protilehlých řetězců jsou k sobě vzájemně komplementární,
– jsou spojeny vodíkovými můstky(AT, AU  2H vazba; CG 3H vazby
– oba řetězce DNA jsou antiparalelní – liší se směrem fosfodiesterových vazeb (jedno vlákno ve směru 53, druhé vlákno ve směru 35
– průměr 2 nm, báze obsazují jádro dvoušroubovice, fosfodacharidy jsou na okrajích
– šroubovice má 10 párů bází na závit, jeden závit na výšku deseti bází, tj. 3,4 nm
– dalšími stabilizujícími prvky jsou van der Waalsovy síly mezi sosuedními bázemi
– vytvářením iontových a H-vazeb díky přítomnosti záporně nabitých atomů O z volných hydroxylových zbytků H3PO4 , které jsou plně ionizovány může DNA tvořit různá prostorová uspořádáníkonformace dvoušroubovicových molekul v závislosti na sledu nukleotidů, vlhkosti (množství vody), pH, přítomnosti solí. DNA typy A, B, C, D, Z, za fyziologických podmínek výhradně typ B (prostředí s alespoň 92%vody), v prostředí s nižším obsahem vody než je 75% se vratně B-DNA mění na A – DNA je širší (11 párů bází na závit) a plošší. Z – DNA je ještě širší (12párů bází na závit) a je levotočivá