Porterova analýza je zaměřena na oborové okolí firmy,

jenž je ovlivněno především
jeho konkurenty, dodavateli a zákazníky. Firmy uspokojující zákazníky určitými výrobky a
službami si až na výjimky vzájemně konkurují a jsou více či méně závislé na určité skupině
dodavatelů.
Porterův model konkurenčního prostředí vychází z předpokladu, že strategická pozice
firmy působící v určitém odvětví na určitém trhu je především určována pěti základními
faktory. Těmi jsou vyjednávací sílá zákazníků, vyjednávací síla dodavatelů, hrozba vstupu
nových konkurentů, hrozba substitutů a rivalita firem působících na daném trhu.

Vyjednávací síla zákazníků vůči svému dodavateli
Vyjednávací sílá zákazníků vůči analyzované firmě je do značné míry závislá
na oblasti výroby, tzn. zda se jedná o výrobu reklamních předmětu, spotřebních výrobků nebo
technických výrobků. Další sílá spočívá ve velikosti zákazníka. Platí, že čím větší a
významnější zákazník z hlediska firmy, tím má větší vyjednávací sílu.

a) Vyjednávací síla zákazníků u výroby reklamní předmětů:
Co se týká výroby vlastních reklamních předmětů, kterou se ovšem v různých
variantách zabývá mnoho dalších lisoven, je vyjednávací síla zákazníka dána právě velkou
konkurencí v této oblasti. Pro analyzovanou firmu je však oblast výroby reklamních předmětu
pouze okrajová (zaujímá pouze 5 – 10 % výroby).

b) Vyjednávací síla zákazníků u výroby spotřebních výrobků:
U spotřebních výrobků, které nejsou technicky náročné a nevyžadují technické plasty
(tj. vstupní suroviny), je vyjednávací síla zákazníka značně vysoká. Vyplývá to také
ze skutečnosti, že pro zákazníka je jednodušší přechod ke konkurenci z důvodů nenáročnosti
výroby, tzn. technická nenáročnost, nemusí existovat nutnost různých certifikátů a zvládne ji
prakticky většina lisoven plastů.

c) Vyjednávací síla zákazníků u výroby technických výrobků:
Výroba technických výlisků je technicky náročná a to jak požadavkem na vybavení
(tj. výrobní, obslužné, měřící vybavení), tak požadavkem na kvalifikovanou pracovní sílu a
nutnost využití technických plastů. Samozřejmostí pro tuto výrobu je nutnost různých
certifikací obzvlášť pro automotive apod. Přechod k jinému dodavateli bývá právě z těchto
důvodů složitější a může být dostatečně nákladný hlavně při zahajování výroby, jelikož
vyžaduje právě určité technické vybavení, zkušenosti a odbornost. Dále může dojít
k výpadkům dodávek výrobků, než-li se rozjede výroba u nového dodavatele dostatečně
kvalitní. Z toho vyplývá, že u této výroby je vyjednávací síla zákazníků nejnižší a
pro společnost xxx nejvýhodnější.