PSYCHOLOGIE PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ CO BY BYLO, KDYBY LIDÉ NEPROŽÍVALI?

Emoce. Emoce. Emoce. To se to řekne, abych napsal pět stran o emocích, když vůbec nevím, jak mám začít. No, su teď pěkně naštvaný, ale přece tady nebudu ventilovat něco negativního, když bych mohl nakazit ty, co budou tuhle práci po mně číst. Teď musím napsat důležitou věc: má nálada byla ještě před pár minutami velice dobrá, a tím, že mě napadlo začít jinak, než jsem začal, začal jsem přesně tak, jak jsem začal. Původně s nadhledem, ale rozčílil jsem se při tom. S tím je konec. TEĎ. A už mám dobrou náladu, v radiu hrají krásnou písničku, která se navíc líbí dobrodinci Kubovi. Má nálada je dobrá, a navíc neustále se zlepšující. Tohoto skvělého rozpoložení musím využít k napsání této nesmírně zajímavé a snad taky zábavné práce. Mimoto jsem si už stačil uvědomit, že se nemusím tlačit ve frontě na počítač, protože onen dobrodinec mě vzal k sobě na koleje, kde můžu psát úplně, ale úplně v klidu. Teď jsem mu dal přečíst, co jsem právě napsal – a on mě utvrdil v tom, že budu-li pokračovat tímto stylem, nebude problém potřebných pět stránek zaplnit. Ptám se, jestli to ale má cenu, takhle bezprostředně psát – Kuba neví. Ale já ano. Ještě nikdy jsem takhle psát nezkoušel, a všechno se přeci musí zkusit. Teď drobná pauza, nic mě nenapadá. Ale to se určitě spraví, budu-li chvíli přemýšlet, něco mě přece napadnout musí. Jo, mám hlad, a tak sním veliký rohlík, který jsem koupil dopoledne spolu s ledňáčke… …co to kecám, to přece není důležité… Rohlík byl dobrý. Nevím, proč, ale musím konstatovat zvýšený počet kláves, do nichž se netrefím a musím to pak po sobě opravovat. No nic, to se stává, může to být způsobeno třeba tím, že se teď více soustředím na obsah svého vědomí než na klávesy. Tato práce ale nemá být o vědomí, nýbrž o prožívání. A to není totéž. Součástí našeho vědomí jsou samozřejmě i suchá fakta, která na naše prožívání nemají velký vliv – s přimhouřením oka ho lze zanedbat – a pro větší přehlednost bych to dokonce udělal. Drtivou většinu informací, jež přijímáme ze svého okolí (pozn.: pán, zpívající v radiu má rád, když svítí Slunce – a to já taky) taky nějakým způsobem prožíváme. Tady Kuba by vědomí a prožívání skoro ztotožnil – teď mu říkám, že to sem o něm píšu – on to tedy upřesňuje v tom smyslu, že je třeba dávat si na základní pojmy pozor.