d) Diagnostika na základě nestandartních metod a postupů (součást realizace rozvojetvorných postupů, programů, projektů)

Základní charakteristikou této diagnostické úrovně je, že diagnostická činnost učitele je vedena snahou a záměrem rozvoje určitého aspektu. Předpokládá se, že učitel přijme určitou myšlenku rozvoje, identifikuje se s ní, je přesvědčen o její účinnosti a na tomto základě uskutečňuje svůj rozvojetvorný záměr.
Na této úrovni neexistují většinou konkrétní metody, proto jde o úroveň, která je v podstatě velmi náročná. Vychází většinou z dobré znalosti problému, který byl ať už učitelem nebo výzkumně identifikován na předchozích diagnostických úrovních, potvrzen jako chybějící aspekt kupř. v procesu učení nebo učitelem veden jako určitá indispozice, o které předpokládá, že může být napravena, korigována a pod.

Většinou jde o tvorbu vybraných postupů často pojímaných jako projekty, které učitel konstruuje na vybraných úsecích učiva, a které představují jednu z komponent větších komplexnějších rozvojetvorných zaměření. Proto zejména zde, kde chybí konkrétní návody k použití, by měl být učitel vybaven pro diagnostické aspekty své práce a být kompetentní v jejich využití.
Jak již bylo uvedeno, spíše jde o respektování zásad a z nich vyplývajících ne vždy zcela konkrétních návodů, postupů a strategií. Kupř. jde o postupy, které rozvíjí citlivost na chybu a neporozumění, nácviky na potlačení určitých rysů impulsivity nebo reflektivity, o postupy, které naučí pracovat žáka s textem nebo rozvíjet jeho učební styl.

S ohleden na nadcházející změny ve školství lze předpokládat, že učitel bude patrně často postaven do situace, kdy kupř. při zpracování temat Rámcového vzdělávacího programu (RVP) bude nucen připravit i jeho didaktickou aplikaci, a to s ohledm na cíle dané stanovenými kompetencemi.
I když vycházíme z toho, že učitel bude pro takový úkol psychologicky, didakticky a diagnosticky připraven, domníváme se, že kvalita podobných postupů se zvýší, bude-li se učitel moci “opřít” o jakési psychodidaktické rámcové uspořádání základních charakteristik daného záměru ( pracovně lze zacházet s pojmem “manuál”), které mu danou problematiku přiblíží a umožní snazší řešení daného úkolu.
Tím, že by učitel měl k dispozici “manuál”, získal by větší prostor pro tvořivé diagnostické zacházení, pro důmyslnou organizaci podmínek ve smyslu poskytování příležitosti pro dané aktivity a v neposlední řadě by mohl využít znalosti školního prostředí a znalosti učiva transformované do logiky úkolových situací.