Formalizované hodnocení:

Je zafixováno do srozumitelné formy, do tzv. „hodnotící zprávy“ – lze pohodlně zaznamenávat, uchovávat a zpracovávat (nejtypičtější je slovní hodnocení nebo číselné – známkování – viz níže). Proto lze s takovou informací systematicky a plánovitě pracovat.

Typy záměrného hodnocení (rozdělení):
• 1. dle informační hodnoty – sumativní a formativní hodnocení
• 2. dle měřítka rozlišujícího výkon – normativní a kriteriální hodnocení

1. Sumativní a formativní hodnocení
Od sebe se liší svou informační hodnotou, i proto, že pro posuzovaného člověka má každý z nich rozdílné důsledky pracovní a mnohdy i prožitkové.

Sumativní hodnocení
– konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech („finální“ hodnocení)nebo kvalitativní roztřídění celého posuzovaného souboru (žáků, učitelů, pracovních výsledků, postupů apod.)
– Podstatou je rozhodnutí ANO / NE, vyhovuje / nevyhovuje, může postoupit dál / nemůže
– Cílem tedy není vést žáka průběžně (jako u formativního), ale zařadit jeho úspěšnost po nějakém delším úseku vykonané práce (či vybrat ty žáky, kteří byli úspěšnější)
– Často provázené vnějšími hodnotiteli, kteří se nepodílí přímo na výuce (zkušení komise, nadřízení, kontrolní orgány)
– Slouží např. u přijímacích zkoušek na VŠ, v testech při pracovních konkurzech, ale také na vysvědčení
– Informace, kterou přináší sumativní hodnocení pro posuzovaného, je často omezena na umístění v nějaké hodnotové škále (přijat – nepřijat, dobrý – průměrný – špatný, postupuje – nepostupuje do dalšího ročníku)
– Jde zde hlavně o to, aby se navazovalo na dlouhodobou a promyšlenou práci s formativním hodnocením