Ve velké míře už od útlého dětství jsou rozhodující nároky,

které vůči dítěti uplatňují vyšší autority, postupně si dítě vytváří zkušenosti s tím jak souvisejí nároky s hodnocením (odměňování a tresty) a tak buduje vlastní systém aspirací a hodnot.
Při výrazně vyšších nárocích a příliš přísném hodnocení dítě přejímá aspirace, které nemůže při nejlepší vůli uspokojit, a tak je vystavováno opakovaným zklamáním. Při příliš „měkkém“ hodnocení je naopak dítě lhostejné k úrovni výkonu.
Stejně důležitá je zkušenost dítěte s úspěchem – nakolik mu jeho okolí dovolí uvědomit si jej a prožívat (měli bychom dopřát žákům radovat se z pěkného hodnocení, dokonce je učit oslavit úspěch a udělat si z něj radost).
Kam směřovat žáky?: Výčet vlastností osoby s uspokojivou mírou sebeúcty a sebedůvěry:

– dobře smýšlí o sobě a o druhých,

– dokáže objevovat svoje vlastnosti v jiných lidech,

– spatřuje se jako součást pohyblivého a proměnného světa,

– přijímá zvláštnosti a překvapení života (např. že nemá vždy pravdu),

– tvoří a udržuje lidské hodnoty,

– ztotožňuje se s hodnotami, které vytváří a ochraňuje, přijímá roli tvořivého jedince