Záměrné hodnocení

– pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle, dá se dobře analyzovat a formalizovat:
Analytické hodnocení a formalizované hodnocení je tedy záměrné.

Analytické hodnocení:
– Neposuzuje objekt jako celek (holisticky), ale týká se jeho vybraných dílčích vlastností (kritéria hodnocení – kritérium je vlastnost, kterou objekt buď má nebo nemá, nebo ji má pouze v nějaké míře a podle toho je hodnocen)
– Prakticky vzato je kritérium nějaké slovo nebo slovní spojení, které zaměřuje pozornost na určitou kvalitativní stránku hodnoceného jevu a vymezuje její hodnotovou polaritu, např. tvořivý –netvořivý, přesný –nepřesný, správný – nesprávný
– Dle ped. slovníku: Kritéria jsou pravidla nebo charakteristiky, které vymezují míru kvality žákových výkonů nebo jeho chování. Hodnotová škála ve škole je pětistupňová: velmi tvořivý – tvořivý –průměrně tvořivý – málo tvořivý – netvořivý (u nás převedeno do číselného pořadí – kvůli statistickému zpracování, známé zprůměrňování známek)

Kritéria školního hodnocení i vzdělávací standardy slouží shodně jako hodnotící měřítka. V pojmu „standard“ je však na rozdíl od pojmu „kritérium“, skryt význam pravidla, předpisu, závaznosti. Standard tedy není libovolné měřítko. Vzdělávací standardy jsou formalizovaná, obecněji platná, tj. významově a hodnotově ustálená, standardní měřítka – kritéria, používaná k hodnocení v rámci určité výchovné koncepce nebo výchovného pojetí a uznávaná skupinou lidí, kteří se k této koncepci nebo k tomuto pojetí hlásí. (u nás tři úrovně: cílové standardy – soubor vzdělávacích cílů, odpovídajících věku a zralosti žáků a typu a úrovni vzdělání. Kmenové učivo. Evaluační standardy – kritéria pro dosahování cílových standardů).

Evaluační standardy mají navazovat na národní testy sloužící přímo k měření skutečně identifikovatelných vzdělávacích výsledků. Tzn., že ke každému kritériu by měl být vypracován standardizovaný soubor testových úloh, které by dovolily co nejpřesněji posoudit, na jaké hodnotové úrovni v rámci daného kritéria se žák nachází.

Pro praktické užívání hodnotících kritérií ve škole je důležitý jejich počet, nejde o to, aby byl tento počet „pouze“vyčerpávající a detailně „postihoval“ žáka, ale ukázat mu cesty, jak se lépe vyznat v tom, co dělá a jak svou práci hodnotí. V rámci jedné hodiny je účelné sledovat jedno až tři kritéria (pro přehlednost), samozřejmě lze vymezit ještě detailní kritéria (zaměřit se na „podproblémy“ těch hlavních sledovaných problémů).