17b. Barevná reprodukce.

17b. Barevná reprodukce. Míšení barev; barevné separování – vznik, důvod, natočení úhlu; označení a používání barev; práce a převod barev; barevná hloubka. Vysvětlete pojem duplex, trapping, generace černé barvy.

Reprodukce barev je založena na míšení barev. Rozeznáváme dva typy míchání barev a to aditivní a subtraktivní. Při Aditivním míchání barev se jedná o míchání tzv. základních (primárních) barev světel červené, zelené a modré RGB, které nám svým mícháním poskytují sekundární barvy. Primární barvy označujeme jako 1/3 (jednotřetinové). Smícháním červené a zelené dostaneme žlutou, smícháním modré a zelené dostaneme azurovou a smícháním modré a červené purpurovou. Smícháním všech tří obdržíme bílou. Takového způsobu míchání se využívá všude tam kde dochází k emisi barvy (monitory, TV atd.) a také v lidském oku.

Při Subtraktivním míchání barev se jedná o míchání sekundárních 2/3 barev látek azurové, purpurové a žluté CMY. Tyto barvy nám svým mícháním dávají primární barvy. Smícháním azurové a purpurové obdržíme modrou, smícháním purpurové a žluté červenou a smícháním žluté a azurové zelenou. Smícháním všech tří potom vznikne černá. Tento druh se používá při míchání barevných látek nebo předmětů (tisk, lakařství apod.). Při míchání barev se také setkáváme s pojmem doplňkové nebo též komplementární barvy. Barva určité látky je komplementární tehdy, když jedna z nich absorbuje tu část spektra, kterou druhá propouští nebo odráží. Tuto suchou definici je lépe si osvětlit na jednoduchém příkladu. Budeme-li mít žlutý citron, bude nám odrážet žlutou, ale i část oranžové a červené a zelené. Naopak nám zcela pohltí modrou, částečně fialovou. Z toho vyplývá že ke žluté je komparativní modrá. Dle uvedeného příkladu je potom jasné, že k červené je doplňková azurová a k zelené purpurová. Dvě barevná světla jsou komplementární, jestliže společně poskytují bílou a dvě barevné látky tehdy, jestliže vzájemně dávají černou. V praxi je však obtížné najít dvě barvy, které by byly 100% komplementární.

Každý dokument před tiskem musíme rozvést do barev, tzn. vytvořit barevné separace. Rozlišujeme zda se jedná o vícebarevný tisk (2 až 3 barvy) nebo čtyřbarvotisk, popř. Doplněný ještě dalšími speciálními barvami, které nejdou vytisknout soutiskem (např. zlatá, stříbrná, přímá – firemní). Procesové barvy jsou CMYK a pro každý barevný tisk se musí vytvořit čtyři pláty filmů pro každou barvu zvlášť, čtyři tiskové desky. Každá barevná separace obsahuje informace nutné pro tisk samotné barvy. Ta změní ilustraci na řadu bodů, které svou velikostí určují kolik barvy bude na dané místo aplikováno. Větší puntík znamená více barvy, menší méně. Každá barevná separace musí dále obsahovat soutiskové značky, názvy separací, ořezové značky, barevné klíny a klíny pro speciální měření a kontrolu barev.
Aby při tisku nevznikalo „moaré“ musí se jednotlivé barvy natáčet tak, aby se tomuto jevu předešlo.

Důležité je, aby azurová byla natočená jiným směrem než purpurová.
Pokud chceme převést záznam realné předlohy do formátu, který je potřebný pro počítačové zpracovaní musíme předlohu digitalizovat. Princip digitalizace je převést předlohu na bitmapový nebo vektorový objekt. Vektorový objekt se skládá z čar a křivek definovaných matematickými objekty, zvanými vektory. Bitmapový objekt je uspořádaná sekvence jednotlivých pixelů, což jsou body, které zaznaménávají barevnou informaci. Pixely jsou uspořádány v mřížce a každý pixel musí mít jedinečnou informaci o přesném umístění v mřížce a informaci o barvě. Vlastnost, která popisuje informace o barvě každého jednotlivého pixelu se nazývá barevná hloubka nebo-li je to číslo udávající počet bitů potřebných pro uložení jedné barvy jedno pixelu a udává se v bitech. Bit je základní jednotka paměti nebo informace, pomocí, které kódujeme data. Pixel může mít informaci o barvě uloženou ve velikosti 1, 4, 8,16 a 24 bitů.

DUPLEX A TRIPLEX
Duplex, triplex a kvadruplex patří k zajímavým technologiím tisku černobílého obrazu. Používají se pro zvláštní zabarvení obrazu nebo pro vylepšení hloubky vjemu z plochého černobílého obrazu. Příprava je jednoduchá, v Adobe Photoshopu stačí zvolit menu Režim/Duplex (Mode / Duotone). Duplexový obraz lze volit složený z jedné, dvou, tří nebo čtyř barev. Barvy jsou libovolné – mohou se použít jak soutiskové barvy (CMYK), tak i barvy přímé, například ze vzorníku Pantone. Jsou možné i jakékoliv jejich kombinace. Ve většině případů se jako první, dominantní barva používá. Černá. Naopak pro triplex nevhodné je vhodné použít soutiskové barvy, ze kterých se skládají zajímavě barevné obrazy. Pro zabarvení obrazu je důležité i nastavení „vlivu“ barev. K tomu slouží gradační křivky, které určují, jak silná či slabá je daná barva podél celého jasového rozsahu. Černá se často používá jako primární barva. Proto se pro ni většinou volí průběh jen málo odlišný od lineární křivky, aby se neztrácela informace o detailech ve světlech či stínech. K dalším barvám se připojují gradační křivky, které mají průběhy velmi různé podle toho, kde si výtvarník přeje, aby barva byla silnější či slabší.Formát uložení Duplexové obrazy je možno uložit pouze do formátu EPS. Nelze je uložit jako TIFF. Duplexový EPS obsahuje černobílou bitmapu pouze jednou, i když je duplex složen třeba ze čtyř barev. Do souboru jsou ale připojeny informace, ze kterých barev se duplex skládá a příslušné gradační křivky. Výrazným způsobem je tak redukována velikost finálního souboru. Trapping je technologie, která umožni řízeni přetisku barev. Díky technologickým tolerancím a díky papíru, který pří tisku pracuje. dochází k nepřesnostem soutisku barev.

Tento jev se projevi jako malá mezera mezi dvěma barevnými objekty, kterou je vidět bilý papir. Nepřesnosti při tisku se nedaji změřit nebo odhadnout. Největším problémem u tiskových strojů je natahování papíru v závislosti na rychlosti běhu stroje, vlhkosti vzduchu a okolni teplotě. Algoritmus trappingu musí upravit velikost dvou překrývajicích se objektů nebo upravit barvy na jejích rozhraní, aby při tiskových nepřesnostech nedošlo k prosvítání papíru a tvorbě rušivých míst.

Generace černé složky a úprava neutrálních soutiskových tónů CMY se úprovádí tak, že před popisem nastavení položek UCR/GCR je nutno zdůraznit, že teoreticky není třeba černou barvu přidávat a pouze díky nedokonalosti tiskových barev (lépe řečeno nedokonalosti jejich krytí) je nutno pro kvalitní výstup generovat černou složku barevného spektra. Samotné barvy CMY nedávají v oblasti stínů kvalitní tmavou šedou barvu a obrázek s tímto neúplným, barevným spektrem nemá potřebnou hloubku a ostrost.