30b. Čím se liší sítotisk od ostatních tiskových technik?

30b. Čím se liší sítotisk od ostatních tiskových technik? Popište.
Z čeho se vyrábějí hlubotiskové válce při laserovém způsobu vytváření tiskových prvků?
Popište chemicky elektrolýzu. Načrtněte.

Sítotisk se vyznačuje vyšším nánosem barvy proti jiným tiskovým technikám, ketrý se dá navíc ovlivňovat použitím tiskové šablony. U sítotisku se totiž jedná o průtiskový způsob tisku, což znamená, že barva, pomocí níž se tiskne, je protlačována skrz tiskovou formu. Barva se přitom protlačí pouze v místech, kde má být na potiskovaném substrátu nanesena, v ostatních místech se barva skrz formu nedostane.

Tiskovou formu tedy v dnešní době tvoří válec a příprava hlubotiskového válce se provádí tak, že nejprve na ocelové jádro válce naneseme tenkou vrstvu niklu, tomuto procesu říkame galvanické niklování, tato vrstva slouží k uchycení ostatních galvanicky nanášených vrstev, které tvoří hlubotiskový válec. Galvanické niklování se provádí klasickou elektolýzou v galvanických vanách, jako elektrolyt se používá roztok síranu nikelnatého plus další přísady jako kumarin a další organické látky, které zvyšují lesk kovu, součástí elektrolytu je také chlorid sodný a kyselina trihydrogenboritá. Na niklovou vrstvu se galvanicky nanáší vrstva mědi, v minulosti se v polygrafii využívalo alkalické mědění kyanidové, kde se jako elektrolyt používal kyanid měděný, ale díky vysoké jedovatosti byl tento postup nahrazen elektrolýzou kyslíkem měděníku v galvanických vanách, přičemž jako elektrolyt se používá síran měďnatý s kyselinou sírovou, v součastnosti se vrstva mědi nanáší ve dvou procesech, nejprve se nanesene stabilní vrstva a po té pracovní. Teré se říká Ballardova vrstva, která se v případě opotřebení sloupne a znovu se nanese, a tím se šetří náklady hlubotisku. Po nanesení měděné vrstvy se provádí leptání tiskových bodů, jamek. Měď se leptá chloridem železitým. Na vyleptanou měděnou vrstvu se galvanicky nanáší vrstva chromu, provádí se elektrolýzou v galvanických vanách a slouží jako ochrana měděné vrstvy před poškozením. Na připravený tiskový válec (základní vrstva mědi nebo Ballardova vrstva) se ve speciální vaně nanese krycí, chemicky odolná vrstva. Tato vrstva na válci (pro lepší absorpci tepelné energie má černou barvu) se usuší. Následně se válec upevní do čelistí laserové osvitové jednotky a s pomocí tepelné energie laserového paprsku se provede odpaření této krycí vrstvy. U vypálení tiskových elementů laserem do slitiny zinku se na tiskový válec nanese speciální vrstva zinku, opracuje se a tím je válec připraven k dalšímu zpracování. Válec se upne do čelisti vypalovacího automatu a provede se vypálení tiskových jamek vysoce výkonným laserem přímo do zinkové vrstvy. Větší část zinku se vypaří, menší část se roztaví a utvoří kolem tiskové jamky kráterovou hranu. Tato hrana se po vypálení válce odstraní na brousícím stroji.

Galvanické pokovování je elektochemiká reakce, která probíhá v elektrolytech při průchodu stejnosměrného proudu. Účinkem stejnosměrného proudu dochází k vylučování kovu na elektrodě. Vylučování iontů z roztoku nebo taveniny elektrolytu účinkem vnějšího elktrického napětí, vloženého na dvě elektrody, se nazývá elektrolýza. Elektrolyt je látka, která v roztaveném stavu nebo ve vodném roztoku vede elktrický prou a při elektrolýze podléha rozkladu. Podle toho jak elektrody podléhají při elektrolýze chemickým změnám je rozdělujeme na ineryní a aktivní. Aktivní chemickým změnám podléhají. A podle toho zad k sobě elektrody poutají kationty nebo anionty, je dělíme na katody a anody. Nádoba, která obsahuje elektrolyt a elektrody je označována jako elektrochemický článek. Při průchodu proudu elektrolytem reagují elktrony, které se nemohou volně pohybovat v roztoku elektrolytu, s částicemi roztoku. Na záporné elektrodě (katodě) se s nimi slučují a na kladné elektrodě (anodě) se z nich uvolňují. Reakce, při nichž částice příbírají elektrony se nazývá redukce a reakce, při které se elektrony odevzdávají je oxidace. Elektrolýza se řídí Faradayovými zákony. Na základě 1. zákona se dá stanovit jaká vrstva se kam vyloučí za stanovenou dobu, platí totiž, že hmotnost kovu, který se vyloučí na elektrodě, je přímo úměrný prošlému náboji. 2. zákon říká, že látkové množství různých kovů vyloučených při elektrolýze stejným nábojem je elektrochemicky ekvivalentní.