16a): Grafika – historický vývoj oboru / 16b): Grafické techniky – rozdělení podle druhů a způsobu tisku

Grafika je jedním z druhů výtvarného umění. Vymezení pojmu je poměrně složité. Obecně můžeme říci, že grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z grafických technik a dílo rozmnoží ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto jej také podepisuje. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii.

Historie grafiky:
První grafikcé tisky se objevily v Číně v 6.století. Používanou technikou byl dřevořez, pomocí něhož se tiskly náboženské amulety. První do-chovanou knihou, která se tiskla pomocí dřevořezu je z roku 868. Ve 13.století se dřevěné štočky používaly k tisku na plátno. Postupem času již techni-ka dřevořezu či později dřevorytu přestala vyhovovat a umělci hledali techniku a materiál, který by byl schopen přenést jemnější práci. Odkud pra-mení vynález tisku z hloubky – kdy umělec vyryje námět do ocelové či měděné destičky.

Co není grafika
Do grafiky nepatří plakáty, pohlednice, knižní ilustrace apod. V některých případech je velmi těžké rozpoznat rozdíl mezi původní grafikou a reprodukcí. Ve většině případů pomůže důkladné prozkoumání pomocí lupy, kdy po zvětšení objevíme na reprodukci rastr. Dalším vodítkem může být porovnání díla s listy v depozitáři galerii.

Rozdělení
Grafiku můžeme řadit dle mnoha hledisek. Vymezení jednotlivých kategorií je vždy sporné a mnohé skupiny se velmi často překrývají. Za základní je možno považovat dělené dle oborů a to na grafiku volnou, užitou, reprodukční a dekorativní.

Volná grafika
(též grafika umělecká) je grafikou, která je zcela duševním majetkem svého tvůrce. Umělec tvoří dílo dle vlastní volné představy, jeho je námět, myšlenka i provedení. Díla mají nejblíže k obrazům- Do volné grafiky patří nejhodnotnější díla, jelikož vznikají bez vnějších vlivů.

Užitá grafika
Jde o grafiku k praktickým účelům. Patří sem novoročenky, ex libris, pozvánky, svatební oznámení, ale i plakáty, knižní obaly apod. Jelikož tyto obory existují nejen jako původní grafika, je zde třeba rozlišovat mezi díly, která vznikla grafickými technikam a obyčejnými tisky z tiskárny.

Reprodukční grafika
Je grafikou dle cizí předlohy. Ve starší literatuře je možné zaznamenat názor, že tato skupina grafiky je méně hodnotná a v principu není hodna pozornosti. Tento názor jež není zastáván a neodpovídá obrovskému významu, který měla reprodukční grafika v dobách před vynalezením fotografie pro vývoj a hlavně popularizaci umění. Nejlepší malíři si vždy vážili oněch „řemeslníků“, kterým svěřovali svá díla k rozšíření v grafickém přepisu.

Dekorativní grafika
Tento vžitý název je vlastně nesprávný. Dnes bychom tuto skupinu grafik mohli pojmenovat ilustrace. Jedná se o díla, která byla původní součástí nějakého knižního díla a doprovázela text. Patří sem např. grafika květin, ptáků, pohledy na města (veduty), výjevy z venkovského života a mnoho jiné.

Grafické techniky
Grafické techniky se řadí do tří skupin: tisk z výšky (dřevoryt, tisk z hloubky (lept, suchá jehla) a tisk z plochy (litografie). Dále existují techni-ky mimo tyto skupiny jako sítotisk (serigrafie), monotyp, papírotisk apod. U soudobé grafiky dochází často ke kombinaci několika technik, nebo k soutiskům z několika desek. Dochází také k celé řadě experimentů (např. tisk z igelitu, tisk z koláže apod.)

Tisk z výšky
Jedná se o nejstarší grafickou techniku. Grafik po přenesení kresby na šotček, postupně pomoci různých druhů rýtek a dlátek odebírá mate-riál kolem kresby. Odebrané místo bude na výsledné grafice bílé. Barva se nanáší na vyvýšená místa (odtud název „tisk z výšky“). Zjednodušeně by se dalo říci, že tisk je obdobný princip razítka. Na tento tisk není třeba tiskařského lisu. Tisk lze provést na běžném knihařském lisu, nebo přiložit list papíru na štoček a papír přejet válečkem. Štočky se při tomto druhu tisku příliš neopotřebovávají. Do této kategorie patří: dřevořez, dřevoryt a lino-ryt.

Tisk z hloubky
Již od starověku ryli zlatníci do kovu různé ornamenty, ale pouze k dekorativním účelům. Odtud byl již krok z nejstarší grafické technice tisku z hloubky – rytině. Popudem byla snaha o větší výrazovou možnost, jelikož tisk z hloubky umožňuje daleko jemnější práci. Grafik při této technice vyryje nebo vyleptá výjev do destičky (zinkové, ocelové, měděné, hliníkové). Poté vetře barvu do vyrytých či vyleptaných míst a tlakem lisu obtiskne výjev na papír. Při této technice dochází k většímu opotřebení destiček. Některé techniky tisku z hloubky tak mají jen velmi omezený náklad. Do této kategorie patří: rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, měkký ryt (vernis mou), akvatinta.

Tisk z plochy
Do této kategorie patří litografie.

Ostatní grafické techniky
Existuje mnoho grafických technik, které se neřadí ani do jedné z předešlých kategorií. Zejména se jedná o: sítotisk (serigrafie), monotyp, papírotisk. Některé z těchto technik již leží povážlivě na hranici grafiky.

Kombinace technik
S kombinováním grafických technik se setkáváme především u moderní grafiky. Kombinují se zejména techniky tisku z hloubky. Umělec při práci na různých částech destičky používá různé techniky. Další možností, která se opět týká především moderní grafiky, je soutisk. Umělec zhotoví dvě či více destiček a poté soutiskne jejich obsah na sebe. Tato technika se používá především k dosažení více barev či barevných tónů na výsledné grafi-ce.

Grafické sounáležitosti:
Papír
Drtivá většina grafických listů je tištěna na papír. Existuje jen několik málo vyjímek (tisk na hedvábí, plátno, sklo apod.) které se dají považovat spíše za kuriozity. Nejstarším papírem je papír ruční. Strojový papír vznikl až na začátku 19. Století a od poloviny tohoto století je používán i na tisk grafik. Přesto je i dnes většina kvalitních grafických listů tištěna na papír ruční a to zejména pro vhodnější vlastnosti při tisku.

Tisk
V počátcích grafiky byl umělec autorem námětu, rytcem i tiskařem. Dnes je poměrně časté, že si umělci nechávají své grafiky tisknout v tiskařských dílnách. Zejména to platí pro litografii, kde je k tisku třeba speciálního vybavení. Většina grafiků, pokud si listy netiskne sama, používá jen jednoho tiskaře, jelikož používané techniky bývají často velmi odlišné a způsob tisku vyžaduje značnou dávku zkušeností.

Stavy
Někdy se můžeme v literatuře, či u označení listu setkat s popisem 2.stav. Jedná se o situaci, kdy grafik vyryje destičku a natiskne z ní ná-kald. Pak se může stát, že něco na grafice přebývá nebo naopak schází. Vrátí se znovu k destičce a vyryje nebo zaretušuje některé součásti a znovu natiskne. Tak vznikají různé stavy. Ve výjmečných případech měla grafika I několik stavů. U současné grafiky se stavy vyskytují jen zřídka.

Autorské listy
Autorským tiskem (též tisk zkusný) se rozumí výtisk mimo náklad. Tento výtisk je podepsán autorem a označen E.A.,A.T., aut. tisk apod. Počet autorských tisků by nikdy neměl přesáhnout 5-10% číslovaného nákladu. Jedná se o tisky, při nichž autor zkouší různé barevné tony či stav desky. Často si take autor pořídí několik málo autorských tisků pro svůj archiv v případě, že byl celý náklad objednán sběratelem či institucí. U některých důležitějších děl je číslován I náklad autaorských tisků. Na rozdíl od běžného číslování, kde se používají arabské číslice, se autorské tisky číslují římsky. Označení E.A. XIII/XX pak znamená tisk č. 8 z nákladu 20 autorských tisků

Tiskařská značka
Je důkazem, že grafiku tiskl sám autor. Většinou bývá umístěna vlevo hned pod okraj tiskové plochy. Tiskařské značky se vyskytují výhradně na moderní grafice. Je jich poměrně málo – jestliže list nemá tiskařskou značku, tak to neznamená, že jej autor netiskl sám. Někdy autoři do vedle podpisu či na zadní stranu připisují “vytiskl autor” pod. Jestliže byl list vytištěn některým ze známých tiskařů, může mít I pečeť, slepotisk či tiskařskou značku tiskaře nebo tiskařské dílny a nikoliv autora grafiky.

Podpis
Celou rozlehlou oblast grafiky by bylo možno dělit jinak, a to na listy umělcem podepsané a nepodepsané. Podpis má být jakousi zárukou pravosti. Zvyk podepisovat grafiky se ujal až v druhé polovině 19. Století. Listy se podepisují zásadně tužkou. U moderní grafiky můžeme říci, že listy jsou až na vyjímky signovány.

Monogramisté
Nejstarší grafika byla anonymní. Kolem 16. Století se ujal zvyk opatřovat grafiky autorským programem. Nemusí to být monogramy v dnešním slova smyslu (tj.počáteční písmena umělcova jména). Někdy to býval heraldický znak, jindy obrazový symbol jména apod. Monogramů jsou tisíce a jejich rozboru je věnováno mnoho knih. S monogramem se můžeme setkat i současné grafiky. Obyčejně se jedná o zkratku autorova jména v obrazové části. Většina listů je poté ještě signována tužkou. Pokud má současná grafika monogram a není signována, tak se list označuje jako “signo-váno v tisku”, “signováno na kameni” nebo “signováno v desce”

Náklad
Nákladem se rozumí celkový počet listů vytištěných z jedné desky. U staré grafiky je velmi těžké náklad stanovit. U starých listů záleželo spíše na poptávce než an technických možnostech. Jinak je tomu u moderní grafiky. Zde je většina děl nejen signováno, ale i číslována. Ve většině případů nepřesahuje nákald 100 tisků. Při tisku dochází k postupnému opotřebování desky a některé techniky (suchá jehla, mezzotina) poskytnou jen zhruba 40-50 kvalitních tisků.