1a): Koberce – druhy, materiály
Vázané (s vlasem
Tkané (meliky oj.)Materiál:
Vlna, bavlna, hedvábí
Koberce vázané:
Vyráběné ručně, základ tvoří probíhající osnovy a příčné útky. Mezi řadami útků se z krátkých úseků příze, nejčastěji vlněné, vyvažují uzly, které vytvářejí vlas koberce. Každý zlík obtáčí dvě příze osnovy. Hustota vazby se liší podle typu koberce (obvykle mezi 500 – 1 200 na 1dm2)
Nejrozšířenějšími typy uzlů:
Symetrický (Turecký nebo ghirdes)
Asymetrický (Perský nebo Senné)
Orientální koberce – 4 základní typy:
Turecké (např. bergama, ladík, konya)
Perské (např. bídžár, kašán, tabríz)
Kavkazské (např. sírván, giandžaa, kazach)
Středoasijské (např. jomud)
Další významné oblasti výroby koberců – Čína, východní Turkestán, Tibet, Indie, Španělsko a Sedmihradsko (převzaté vzory z Islámu)
Typy koberců se nejčastěji označují podle střediska výroby (např. Konya, Kirmán), podle obchodního centra (Buchara, Šíráz) nebo podle kmene, který daný vzor vázal (Afšár, Tekke). V současnosti, kdy se komerčně určité vzory vyrábějí i mimo tradiční oblasti, je obtížně určit původ ko-berců podle vnějších znaků.
Koberce tkané:
Vzor nevytváří vlas jako u vázaných koberců, ale útek, a to vazebný útek u kulimu, případně druhý (tzv. vzor ovací útek u řady dalších skupin např. sumachů, xylenů apod.) Koberce tkané strojově se tkají na speciálních, nejčastěji žakárských stavech.
Dějiny:
Dokonalost zpracování nejstaršího dochovaného koberce tzv. Pazyryckého (4 – 3 stol př.n.l.). Nejstarší dochovaná skupina Tureckých koberců pochází z 13. stol. Od 14. stol. lze pozorovat dějiny koberců tzv. Verdura ( zpočátku jsou to květy a zeleň, rozhozené po ploché neutrální půdě, poz-ději se takto říkalo květinovým i krajiným námětům). Koberce se vždy tkají v sériích o několika kusech stejné výšky a různé šířky, tématický spjatých a určených k výzdobě jedné místnosti. Od 15. stol. se obrazová plocha lemuje Bordurou, z počátku jen úzkou, která je pro všechny kusy série stejná. Vrcholným obdobím v dějinách perského koberce je 16. stol. (Komplikované rostlinné ornamenty). Vývoj od čisté účelovosti k uměleckým kobercům se začal projevovat v antické kultuře, Babylonii, Egyptě a Řecku.
